Téměř čtvrt století čekali českoslovenští sportovci na premiérové zlato z olympijských her, než před sto lety v Paříži gymnasta Bedřich Šupčík ovládl šplh na laně. Díky tomu 20. července 1924 na stadionu v Colombes premiérově vystoupala na nejvyšší stožár čs. vlajka a zazněla státní hymna. Šupčík, jenž tehdy získal ještě bronz ve víceboji, na kruzích byl pátý a v přeskoku koně našíř se dělil o šesté místo, svůj historický úspěch zlehčoval.
"Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích a pak dobře zvládne takovou lehkou věc, jako je šplh, a je kolem toho tolik slávy. Vždyť já šplh trénoval jako malý kluk, když jsem bosý lezl po stromech," řekl Šupčík, jenž zlatem podtrhl skvělé představení sokolských gymnastů. Ti v Paříži vybojovali devět z celkových deseti čs. medailí, byť nejprestižnější soutěž družstev kvůli zranění dvou závodníků nedokončili.
To ocenil i jeden ze zakládajících členů Mezinárodního olympijského výboru Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. "Třicet let jsem o to pracoval, aby naše vlajka zavlála nad stadiónem olympickým, aby nám zahráli naši hymnu - avšak marně. Věděl jsem a říkal jsem si vždy, že pouze sokolové mohou toho docíliti. A také teprve dnes zásluhou sokolstva má touha byla splněna," citoval Gutha-Jarkovského po Šupčíkově triumfu dobový tisk.
Závodu ve šplhu na osmimetrovém laně bez přírazu dlouho vévodil Francouz Albert Séguin s časem 7,4 sekundy, Šupčík však jeho výkon dokázal ještě o dvě desetiny vylepšit. Díky síle, o níž kolovaly různé historky, se tehdy pětadvacetiletý člen Sokola dotahoval až k pasu, zatímco ostatní gymnasté zhruba doprostřed hrudníku. Divákům prý podle Sokolského věstníku dokonce připadalo, že při svém vystoupení jako by spolykal lano a vzlétl vzhůru jako pták.
O čtyři roky později v Amsterodamu přispěl rodák z Trumau u Vídně, který v první světové válce krátce bojoval na rumunské frontě a po vzniku Československa se díky sportovnímu talentu uchytil v Brně, ke stříbru družstva. Na bradlech skončil čtvrtý a na kruzích šestý, avšak víceboj jednotlivců se mu nevydařil. Šplh na laně se tentokrát nekonal, naposledy byl do programu olympijských her zařazen v roce 1932.
Mezitím už dal dvojnásobný mistr světa v soutěži družstev a držitel stříbrné medaile na kruzích z MS 1930 vrcholové gymnastice vale, po přestěhování z Brna do Prahy však dál cvičil v Sokolu Nusle. Občas vystupoval na exhibicích, během druhé světové války působil v Hostivaři jako cvičitel a po osvobození se stal místostarostou hostivařského Sokola. Živil se i jako obchodní cestující s hasicími přístroji a posléze jako expert požární ochrany.
V roce 1948 se po infarktu přestěhoval s rodinou do klidného prostředí Horosedel na Písecku, ale zanedlouho jej stihl další infarkt, který ho odkázal do invalidního důchodu. Jeho žádost o pomoc a podporu v nouzi byla zamítnuta, protože Šupčík byl jako příslušník Sokola pro komunistický režim nepohodlný. Zemřel krátce po třetím infarktu v červenci 1957 ve věku 58 let. Na jeho počest se od roku 1993 koná v Příbrami Memoriál Bedřicha Šupčíka v disciplíně, jež mu přinesla největší úspěch.
