Když Gabriela Soukalová přijela v pátečním vytrvalostním závodu biatlonistek na první střelbu vestoje a zaujala pozici, uklouzla jí lyže na koberci. Rozjely se jí nohy a hned chybovala. Tam začaly potíže, jež ji připravily o olympijskou medaili a v případě bezchybné střelby i o zlatou. Takhle musela spolknout hořkou pilulku v podobě druhé "bramborové" medaile v Soči.
"Ta podložka byla mokrá od sněhu, musela jsem držet nohy pevně, že se mi začaly třást. Pak jsem udělala tu chybu a musela jsem si přestoupnout," popisovala Soukalová. Druhá položka tak byla nejpomalejší. "A to všechny byly extra pomalé proti tomu předchozímu závodu," připomněla stíhačku, v níž byla také čtvrtá. "Po první střelbě člověk cítí, jak je na tom. Cítím se silná v běhu a vím, že se na něj mohu spolehnout víc než na tu střelbu," uznala po pátečním třetím nejlepším běžeckém čase.
Zaujmutí pozice ve střelbě vestoje je pro úspěch zásadní. Biatlonisté jsou zvyklí na posloupnost úkonů - postavení, zaujmutí polohy, manipulace se zbraní, dva výdechy a výstřel. Výdech, výstřel. "A když vám to něco nabourá, je to hodně nepříjemné," vysvětlovala Soukalová. "Možná se tím někdo nenechá vykolejit, ale ta pozice je strašně důležitá," uvedla.
Druhou chybu udělala v závěru, když tušila, že jede o medaili. Měla ty myšlenky v hlavě, věděla, že se rozhoduje závod. Rozum chtěl porazit emoce, ale prohrál. "Doufala jsem, že budu schopná poučit se z chyby, ale bohužel," pokrčila rameny. V boji o medaili prohrála na posledním stavu v závodu také ve stíhačce, kde se minelou rovněž připravila o cenný kov. "Věděla jsem, že se dvěma minutami navíc už o nic bojovat nebudu," řekla.
Před sebou má už jen jednu individuální šanci na cenný kov, pondělní závod s hromadným startem. A páteční závod jí sebral zjevně také hodně psychických sil. "Myslím, že když budu vědět, že to je tady poslední moje šance, tak jsem vůči tomu hodně skeptická. Nemyslím si, že bych to mohla dobře ustát," nevěřila si. "Už tohle bylo těžké, protože jsem si říkala, že už jen dva poslední závody, a teď už to je vlastně poslední šance."
I přes smutek Soukalová tvrdila, že čtvrtá místa jsou nad očekávání. "Říkala jsem si, že když bych měla medaili, tak by to bylo štěstí, protože by se muselo všechno sejít," uvedla. "Ale když to jsou dvě čtvrtá místa, tak mi snad doma nějakou bramborovou dají. Ale radši mám bramborový salát," snažila se usmát.
Možná se na ni přenesla doba bramborová od Ondřeje Moravce, který byl loni na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě také dvakrát čtvrtý a ze Soči si přiveze stříbro. "Třeba budu za čtyři roky zase o něco odolnější, budu mít spoustu zkušeností," přemítala.
A s narážkou na svou maminku, stříbrnou olympijskou medailistku v běhu na lyžích za Sarajeva 1984, odhodlaně prohlásila: "Přeci nenechám v naší rodině jednu medailistku. Já to budu dělat, dokud ji nebudu mít taky," dodala.
