Předseda volejbalového svazu
Slibovaná podpora sportu je spíš politická proklamace, míní Pakosta

Státní dotace. Termín, který nabudí každého sportovního funkcionáře. Nejinak je vnímá i předseda volejbalového svazu Marek Pakosta, který byl nejen vynikajícím reprezentantem, ale uplatnil se i v byznysu, kde působil v manažerských pozicích a řídil nadnárodní projekty.

Od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy dostal volejbalový svaz státní dotaci na rok 2018 na reprezentaci pětadvacet milionů korun a na talentovanou mládež dvaadvacet. Je to dostatečná výše?

Dostačující není, zajistí nám základní provoz. Proti tomu, co jsme plánovali, to znamená, že musíme některé aktivity škrtnout a jiné omezit. Zvládnout je jenom v základním režimu. Je to pro nás problém. Druhý je, že jsme tyto peníze ještě na účtu neviděli a nemáme je k dispozici. Byl bych rád, kdybych je spatřil do konce března, zatím jsou to pro nás virtuální peníze. Musím proto řešit chod svazu náhradním, překlenovacím financováním, což je pro nás jako pro neziskovou organizaci složité.

Prozradíte, jaká byla vaše původní představa státní podpory? O kolik jste žádali?

Nespecifikoval bych to, ale potřebovali bychom především na program reprezentace téměř dvojnásobek. Aktivity naplánované máme, ale nejsou na to nyní zdroje. Pojedeme tedy více v udržovacím než v rozvojovém režimu.

Premiér v demisi Andrej Babiš ovšem slibuje, že místo dosavadních pěti miliard se sport muže těšit na třináct. To je příjemné, souhlasíte?

Zní to hezky, hezky se to i poslouchá. Ale až peníze do sportu doputují, budu tomu věřit. Zatím je to pro mě spíš politická proklamace. My se musíme snažit dát za sportovní sféru dostatečně definované podklady, aby stát věděl, kolik peněž skutečně potřebujeme. Jinak budeme vytvářet koncepce rozvoje, ale nebudou na to finance.

Hodně jednání ublížila loňská dotační aféra Pelta-Valachová?

Loni byla zásadní. V polovině roku se nám zastavil dotační tok peněz v některých programech, přestože byly vyhodnoceny a schváleny. Vypisovaly se nové s mírně odlišnými podmínkami. Peníze jsme viděli až na přelomu srpna a září. Stoply se navíc investiční akce. Druhý dopad aféry byl v tom, že z ministerstva (MŠMT) odešla spousta lidí. Když viděli právní nejistotu a vysokou míru odpovědnosti, raději odešli. To nabouralo zaběhlý cyklus plánování a financování svazů.

Předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta čelí v této kauze žalobě. Vyčítáte mu jeho jednání?

Jsem dalek toho, abych soudil. Nastoupil jsem na pozici šéfa volejbalového svazu v loňském květnu, tak jsem nebyl ani blízko dění. Chápu v dobrém slova smyslu jeho lobbing za získání peněz do sportu, protože když stát jasně nestanoví podmínky podpory sportu, nezbývá představitelům svazu být jinak než aktivní.

Souhlasíte s tím, že fotbal jako nejrozšířenější sport má být v těchto jednáních nejvíc aktivní? Tahounem ostatních svazů?

Úplně ne. Měl by být konsenzus třeba deseti velkých svazů, které mají být koncepčně zajedno a ve shodě. Není to o tom, že by jeden sport měl vyboxovat lepší podmínky pro celý český sport. Byť je fotbal největší a mediálně nejznámější, upřednostňuji koordinovaný postup více svazů.

Proslýchá se, že politickým subjektům vadí kontroverzní osoba místopředsedy fotbalové asociace Romana Berbra. Potvrdíte to?

Mám jenom přenesené informace z tisku, tím, že osobně neznám fotbalové funkcionáře, tak se k tomu nechci moc vyjadřovat. Negativní obraz ovšem ničemu nepomáhá. Ale každý svaz má nějaké své problémy.

Prohlásil jste, že by se volejbal měl zařadit mezi české prioritní sporty. O co tento názor opíráte?

To si bude myslet každý sport, když bude prosazovat své zájmy. Já to vnímám tak, že máme skoro stoletou tradici. Máme sportovní úspěchy, v minulosti jsme měli tituly mistra světa, jako snad jediný míčový od roku 1996 máme díky beachvolejbalu pravidelnou účast na olympiádě, slušné výsledky máme i nadále, jako mistry Evropy v kadetech z loňského roku. A máme i dobře fungující projekty, které nám pomáhají zvyšovat členskou základnu, konkrétně minivolejbal v barvách.