Zkuste si to představit. Celou sezonu jste suverénní, válcujete soupeře, prakticky nemáte ve své disciplíně konkurenci a pak, na nejdůležitější akci v kariéře totálně vyhoříte a zbydou vám jen oči pro pláč. I v roce 2016 byli sportovní fanoušci po celém světě svědky různých sportovních tragédií, ale také šťastných konců příběhů, které už vypadaly definitivně ztracené.
Bez medaile a málem bez oka
Olympijské hry v brazilském Rio de Janeiru byly pro český tenis veleúspěšné. S trochou nadsázky se dá říct, že každý tenista, který pod českou vlajkou do Brazílie vyrazil, si domů přivezl cenný kov. Přesto se ale najde hráčka, které se v nejdůležitější fázi turnaje nalepila smůla na paty a ne a ne se jí pustit.
Andrea Hlaváčková odjela za oceán jako členka elitního páru, který opět dala dohromady s Lucií Hradeckou. Obě stříbrné medailistky z Londýna se netajily těmi nejvyššími ambicemi, Hradecká dokonce vyhlásila útok na medaili i v mixech po boku "veterána" Radka Štěpánka.
Jenže zatímco její kolegyně si s nestárnoucím Štěpánkem skutečně cenný kov domů přivezla, v ženské dvouhře narazil český pár v semifinále turnaje na bývalou světovou jedničku v singlu a současnou jedničku v deblu Martinu Hingisovou. Zápas měly české hráčky rozehraný výborně, dokonce útočily na druhé olympijské finále v řadě.
Jenže pak přišla kontroverzní chvíle, kdy Hingisová tak trochu proti pravidlům slušného tenisového chování napálila míček Hlaváčkové do obličeje. Česká hráčka se složila jako domeček z karet. Zápas sice dohrála, ale už ho s Hradeckou nedokázala dovést do zdárného konce. Jenže krach v semifinále potkal i druhý český pár Barbora Strýcová - Lucie Šafářová. Osud tedy svedl 4 Češky do boje o bronz.
Hlaváčková se sice snažila navzdory svému zranění hrát, ale zápas přesto ovládly její kolegyně z fedcupového týmu. Z olympiády si tak přivezli medaili Šafářová se Strýcovou, Štěpánek s Hradeckou i Petra Kvitová. Andrea Hlaváčková si z Ria přivezla zlomený podočnicový oblouk.
Argentinský spasitel
I další příběh letošního roku je z tenisového prostředí, ale má trochu jiný průběh a naprosto odlišný konec. Argentinský tenista Juan Martin Del Potro, bývalá světová pětka, si v minulém roce prožil doslova peklo. Vleklé zranění zápěstí mu nedovolovalo vrátit se na kurty prakticky celou sezonu a hráč s jedním z nejtvrdších podání na okruhu se propadal žebříčkem.
-5866c005038af_275x174.jpeg "Juan Martin del Potro")
Leckdo už Argentince odepisoval a jeho návrat na tenisové dvorce vypadal jako utopie. Přesto se Del Potro dokázal dát dohromady a v roce 2016 prožil tenisovou renesanci. Jeho cesta olympijským rokem je doslova tenisovou pohádkou.
Tenisový "bomber" celý rok poctivě nastupoval i do turnajů nižší kategorie, jen aby se připravil na olympijské hry, které se konaly prakticky v domovském prostředí. Ze sousední Argentiny přijely do Brazílie davy nadšených fanoušků, které chtěly vidět vzestup téměř dvoumetrového tenisty. A rozhodně nebyly zklamané.
Del Potro porážel soupeře za soupeřem a dal vzpomenout na doby, ve kterých figuroval mezi nejlepšími hráči světa. Navíc jakoby i nebesa chtěla, aby právě na svém kontinentu levoruký hráč kraloval, a tak mu přál i los. Velcí soupeři překvapivě odpadávali v průběhu turnaje a cesta k olympijské medaili vypadala snadně.
Za obrovských ovací fanoušků se Del Potro probojoval až do finále turnaje, ve kterém narazil na světovou dvojku (v současné chvíli jedničku) Andy Murrayho. V dechberoucí bitvě mu podlehl 3:2 na sety. I přes finálovou porážku se Argentinec cítil jako vítěz. Navíc odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Velká Británie a její lídr Murray se v závěrečném souboji Davis Cupu potkala s Argentinou.
A právě tam přišly velké chvíle Juana Martina Del Potra. Jako jednička své země dovedl Argentinu k vítězství v týmové soutěži, když v kritické chvíli vrátil Murraymu porážku z olympijských her. Vrátí se tenisový obr zpět na výsluní a bude dávat zabrat nejlepším hráčům světa? To ukáže až rok 2017, ten předchozí byl ale pohádkový.
Zatracované dítě
Mario Balotelli měl být jedním z největších fotbalistů na světě, již od raného věku mu byla experty po celém světě prorokována velká budoucnost. Jenže z budoucí hvězdy se stal problémový hráč, který po celou svou profesionální kariéru plnil hlavní stránky sportovních médií. Ne svým uměním, ale svými průšvihy.
Nabouraná auta, zapálený byt, neúcta k autoritám a nekonečné potíže s trenéry odsoudili italský talent k cestě, kterou si sám rozhodně nenaplánoval. Přesto mladý Ital dokázal zastavit svůj pád a v letošním roce zrestartovat svoji kariéru.
Ještě v létě se Ballotelli snažil i přes drobné zranění proniknout do prvního týmu Liverpoolu. Jenže Jürgen Klopp neměl s problémovým hráčem slitování a do "áčka" ho nepustil. A hrát za záložní tým, to rozhodně není něco, o co by bývalá superstar stála. Nasnadě tak byl odchod z nejslavnějšího britského přístavu.
Jenže když odcházíte z Anglie s pověstí zlobivého rozmazleného děcka, není úplně jednoduché najít adekvátní angažmá. Navíc, když máte extrémní požadavky ohledně platu a prestiže klubu, do kterého míříte. To by ale nesměl italského fotbalistu zastupovat nekompromisní agent Mino Raiola. Ten mu trochu překvapivě sehnal místo ve francouzské lize, v "provinčním" Nice.
Tam "Supermario" záhadným způsobem pookřál a v konkurenci hvězd z PSG a Lyonu se zařadil mezi nejlepší hráče celé ligy. Už zase pálí gól za gólem a připravuje šance a branky svým spoluhráčům. Tatam je jeho spratkovské chování, sebestřednost a sobeckost. Vyzraje italský talent zpátky do bývalé formy a nakoukne ještě do nejlepších světových soutěží nebo se vrátí ke starým pořádkům a skončí jako "énfant terrible" světového fotbalu?
Dvacet minut v Boleslavi
S velkou pompou se před letošní sezonou vrátil do fotbalové ligy nejlepší český hráč poslední dekády Tomáš Rosický. Fotbalista, kterého celý život provází hlavně zranění, zářil štěstím, když podepisoval smlouvu s pražskou Spartou, klubem, který ho pro velký fotbal vychoval.
Očekávání fanoušků i funkcionářů letenského klubu byla obrovská. "Rosa" doléčil zranění, které si ještě přivezl z londýnského Arsenalu, a vrátil se do plného tréninku. Když naskočil do zápasu proti mladé Boleslavi, vypadalo to, že se blýská na lepší časy.
Jenže konstruktivní záložník strávil na hřišti necelých dvacet minut, než se odbelhal směrem k lavičce a nechal se střídat. Zraněná achilovka ho nepustila nejen do utkání se Středočechy, ale ani do zbytku podzimní sezony.
Zatím tedy Rosického angažmá ve Spartě trvalo pouhopouhých dvacet minut. Špílmachr, který strávil svá nejlepší léta v Borussii Dortmund a Arsenalu, je od té doby na listině zraněných a Sparta může jen litovat královské smlouvy, kterou se záložníkem podepsala. Snad se v příštím roce Rosický vrátí a bude mít možnost důstojně a ve zdraví zakončit svou bohatou kariéry.
