Slavný stadion Maracaná v Riu de Janeiro, který byl otevřen před 70 lety, 16. června 1950, patřil ve své době k největším a nejmodernějším fotbalovým chrámům světa. Nový stadion téměř kruhového půdorysu s oficiálně udávanou kapacitou 170 tisíc diváků neměl v roce 1950 na světě konkurenci. V Brazílii, kde je fotbal druhým náboženstvím, začali nový stadion stavět v roce 1948. O necelé dva roky později měla země pořádat první poválečný světový šampionát, a to si zasluhovalo reprezentativní diváckou kulisu.
Estádio Jornalista Mário Filho - tak z ní v portugalštině oficiální název tohoto fotbalového amfiteátru. Dostal jej v roce 1964 po zesnulém novináři, který stál u zrodu celého projektu. Mezi fanoušky se však vžilo označení jednodušší, odvozené od říčky protékající poblíž stadionu - Maracaná. Otevřen byl 16. června 1950 zápasem mezi výběry místních lig Carioca a Paulista, hlavní oslavy pak měly přijít po finále MS o měsíc později.
Zápas mezi domácí reprezentací a Uruguayí měl jasného favorita, ale nakonec se po výsledku 1:2 zrodilo jedno z největších překvapení historie světových šampionátů. Celý národ jakoby přestal dýchat, plakali hráči na hřišti i diváci na tribuně. Tehdejší předseda FIFA Jules Rimet čekal po utkání osamocen u postranní čáry hřiště se Zlatou Niké a nevěděl, co s ní. Pak zahlédl kapitána vítězného celku Obdulia Varelu, rychle mu strčil sošku, poplácal ho po rameni, a tím odbyl celý slavnostní ceremoniál.
Největší stadion na světě tehdy zažil nejen tuto pro Brazilce sportovní tragédii. V ochozech stadionu zůstali čtyři mrtví. Dva fanoušky zabil infarkt, dva spáchali sebevraždu. Nikdy předtím ani potom nevidělo fotbalový zápas více lidí, nakonec se na tribuny protlačilo 199 854 diváků. Později byla kapacita snížena na 88 992 míst k sezení.
Pelé a jeho tisící gól
Ani v pozdějších letech nebyla o zaplněné ochozy nouze, zvláště pokud se utkalo místní Flamengo s Fluminense či bojovala reprezentace "kanárků" proti silnému protivníkovi. Maracaná se stala 19. listopadu 1969 také svědkem velkého jubilea, to když zde vstřelil legendární Pelé svůj tisící gól.
Od konce sedmdesátých let se Maracaná a celý jihoamerický kontinent otevřel i jiné masové zábavě - koncertům. V roce 1980 zde vystoupil Frank Sinatra, zahráli si zde Rolling Stones, Carlos Santana či Guns N' Roses. Obří návštěva pak v roce 1991 přivítala bývalého člena Beatles Paula McCartneyho. Před více než stotisícovým davem katolicky založených Brazilců zde kázal i papež Jan Pavel II.
Slavné dny posvátného stadionu se však rychle krátily. Již v osmdesátých letech začala Maracaná jevit známky zchátralosti. Po několik modernizacích byla v roce 2007 jeho oficiální kapacita nastavena na 82 238 diváků a od srpna 2010 byl uzavřen a postupně kompletně modernizován za zhruba 350 milionů dolarů pro mistrovství světa ve fotbale 2014. Oficiální otevření se uskutečnilo v roce 2013. Roku 2016 hostil úvodní i závěrečný ceremoniál a část fotbalové soutěže na letních olympijských hrách. Nyní má stadion kapacitu 78 838 diváků a své domácí zápasy zde hrají kluby Flamengo a Fluminense.
