Tenisový grandslam
Pro Strýcovou je Wimbledon chrámem i díky dědečkovi

Popatnácté v řadě startuje Barbora Strýcová ve Wimbledonu. Londýnský grandslam je jediný, který v kariéře ani jednou nevynechala a i díky dědečkovi je pro ni tenisovou Mekkou.

Po dnešní výhře nad Ukrajinkou Lesjou Curenkovou se v All England Clubu dostala popáté do třetího kola. Na londýnské trávě před čtyřmi lety došla až do čtvrtfinále, což je její nejlepší grandslamový výsledek ve dvouhře. "Jsem strašně ráda, že se mi nejvíc daří nejvíc tady, že jsem největší výkon ze všech grandslamů předvedla tady. A třeba ještě není konec," doufala Strýcová.

Turnaj miluje odmalička. Do Londýna jezdila na Vánoce i jindy na návštěvy za prarodiči, děda Jaromír Široký zde byl tehdy diplomatem. "Když mi byly dva roky, děda s babičkou bydleli kousek od Big Benu a vzali mě tady do muzea. Od té doby je to pro mě svatyně tenisu, Mekka," vyznala se dvaatřicetiletá Strýcová.

Nadšení z pohybu na travnatém dvorci předvedla proti Curenkové. Ve dvou setech udělala jen pět chyb. "To je dobrý! Cítila jsem se dobře na nohou, měla jsem jasnou taktiku a té jsem se držela a hlava mi neujížděla," řekla Strýcová.

Na ruce měla zase napsáno na taháku, čeho se ve hře držet. "Byl potřeba. Hrozně mi pomohl," řekla, ale neprozradila, jaké teze si propiskou na hřbet levé ruky napsala. Faktem je, že v obou zápasech ve Wimbledonu hrála psychicky silná. "Pro mě je hlava nejdůležitější část mé hry. Pořád ji můžu hodně zlepšit. Soustředím se na to, abych hlavu držela v určitých mezích," řekla.

Letos jí to na grandslamech jde, osmifinále hrála v Austrálii i ve Francii. "Je super, že mi to vychází na grandslamech, ale snažím se být taková i při jiných turnajích. Konstantně na tom pracuju, i když jsem doma, protože já to potřebuju," řekla Strýcová.

Zápas druhého kola měla hrát už ve středu, ale kvůli dešti byl o den odložen. Celý den prožila čekáním a v napětí. "Žaludek byl sevřený. Opanuje vás nervozita, že si řeknete, tak si dýchej, ale nejde to," prozradila Strýcová. Zbavit se zbytečného tlaku se snaží jednoduchou formulkou: "Je to jen tenis a o nic vlastně nejde."

Snaží se vymýšlet si rozptýlení, nejraději hledá dobrou restauraci nebo kavárnu. "A těším se na večer, že si tam zajdu, hezky se obleču a užiju si to, protože jinak by to bylo pořád to samé, jet domů, na hotel. To by bylo na hlavu," dodala.