US Open
Serena a vzor? Ne! Jak nejlepší tenistka lidsky selhala

Serena Williamsová je i nadále nekorunovanou vládkyní ženského tenisu, extempore na US Open na tom nic nezmění. Bohužel, nutno dodat. Raketu ovládá bravurně, o tom se asi netřeba bavit. Nicméně neměla by mít žena, ke které díky jejím herním dovednostem vzhlížejí tisíce začínajících hráček, také špetku slušnosti a pokory? Nebo se tyhle vlastnosti dnes ve světě, ve kterém vyhrávají agresivní žraloci, zkrátka nenosí?

US Open jsem sledovala velmi pozorně, a přestože dávám přednost mužskému tenisu a ženský považuji za velmi slabý odvar, přibližně v polovině turnaje jsem zaznamenala jméno Naomi Ósakaové. Agresivní styl, rychlá, přesná hra, sympatické vystupování. Tahle holka by to mohla někam dotáhnout, napadlo mě. A dotáhla. Ve finále se nepárala s domácí Serenou Williamsovou, načež za bouřlivého potlesku a ovací stadionu dojatě převzala trofej. Vlastně moment. Takhle to být mělo. Mladá Japonka si takovou chvíli bezesporu malovala do růžových barev už od dob, kdy poprvé vzala raketu do ruky. A pak přijde vzteklá Američanka, která ji o tento okamžik slávy bez bázně a hany připraví. Protože ona je černá, protože ona je žena, protože ona bojuje, čert ví za co.

Když rozhodčí Ramos ve finále US Open sebral šestatřicetileté tenistce fiftýn za opakované porušení pravidel, bývalá světová jednička situaci neustála. Proti výborně hrající Japonce nemohla najít recept ani před tímto zlomovým momentem, natožpak po něm. Když se na vyhrocenou situaci podívám zpětně, nemohu se zbavit dojmu, že už v tu chvíli Američanka dobře věděla, že na talentovanou hráčku nestačí a zápas před domácím publikem prohraje. Tak se aspoň postarala o to, aby na sebe strhla pozornost jinak.

Bývalá světová pětka Anna Čakvetadzeová poukazuje na zajímavý fakt. Pokud se podíváme do historie, najdeme podobný moment, ve kterém se Serena chová přinejmenším jako polobohyně. V zápase proti Kim Clijstersové vyhrožovala rozhodčí, že po ní hodí míček.

Nezvládnuté emoce na hřišti. Serena se pohybuje na profesionálním okruhu více než dvacet let a to, že jí občas ve vypjatých chvílích ujedou nervy, se zkrátka může stát. Moment, který mě však zvedl ze židle, byl konec zápasu a estráda, která následovala. Zfanatizovaní Američané ve snaze podpořit krajanku (v čem?) vypískali vítězku. Pro Ósakaovou to přitom měl být nejkrásnější moment v kariéře, možná v životě. A reakce hráčky, kterou mnozí považují za nejlepší tenistku historie? Velmi vlažné uklidňování obecenstva a následná tisková konference věnována tomu, jak se cítí šikovaná, protože je žena.

Hráčka No.1 by se měla zachovat jinak. Hráčka, která by si zasloužila můj respekt, by měla vstát a říct: "Ano, mám problém s Ramosem. Pojďme na něj na chvilku zapomenout a soustředit se na dnešní vítězku, která mě roznesla na kopytech."

Zamyšlení nad správným chováním opravdových šampionů možná vypadá jednostranně. Nicméně patřím k těm, kdo Serenu uctívali a milovali. Až do letošního finále US Open, které nezvládla tenisově, ale především lidsky. Ukradnout Japonce její životní chvíli kvůli frustraci z nezvládnutého finále, to není chování pravé šampionky.