Do hlavní soutěže se dostala až po odhlášení původní turnajové jedničky Roberty Vinciové, v úterý ale talentovaná tenistka Markéta Vondroušová prožila dosud největší kariérní úspěch. Šestnáctiletá hráčka vyhrála na pražském podniku WTA první zápas na okruhu.
"Nejdřív jsem vůbec nevěděla, jestli budu hrát kvalifikaci, nebo ne. Nakonec jsem nehrála a jen čtyři dny trénovala," popisovala přípravy na první start mezi ženskou tenisovou elitou Vondroušová.
Loni se do hlavní soutěže jen těsně nedostala, když prohrála ve třetím kole kvalifikace. Tu měla hrát i letos, jenže když se v sobotu odhlásila turnajová jednička Vinciová, pořadatelé dali nadějné hráčce divokou kartu.
Ale Francouzska Dodinová, vaše soupeřka v 1. kole, kvalifikací prošla. Jak bylo těžké jít na rozehranou tenistku?
Věděli jsme, že bude rozehraná z kvalifikace, trenér se na ní koukal a zjistil, že hraje tvrdě, ale moc dobře se nepohybuje. Takže jsem jí chtěla všechno vracet, dokud nezkazí a hrát hodně kraťasů. Myslím, že to byl dobrý zápas.
Byla jste nervózní?
Ze začátku ano, protože jsem věděla, že je tu dost lidí, kteří mě chtějí vidět. Bála jsem se, abych neprohrála nějak moc. Ale pak to ze mě spadlo a začalo se mi hrát dobře.
Pomohlo vám, že se turnaj koná v Praze?
Určitě. Líbí se mi podpora diváků, jejich reakce. Celkově mám tenhle turnaj ráda.
Je to přelomový moment kariéry?
Je, hrozně jsem se na něj těšila, byla jsem ráda, že jsem nakonec dostala kartu do hlavně soutěže. Užila jsem si to.
Mezi dospělýma hrajete rok. Jak zatím své působení hodnotíte?
Bylo pár zápasů, které nebyly dobré. Ale byly turnaje, na kterých jsem zase dobře zahrála. Celkově se mi mezi ženami líbí.
Co bylo na přechodu z juniorek nejtěžší?
Zvyknout si, že tady se hraje až do posledního balonu. Když je to 5:2, tak juniorky jsou často odevzdané a vystřílí to. Tady je to těžší a rychlejší hra. Hráčky mají i lepší servis.
Daří se vám sezonu skloubit se školou?
Teď jsem tam vůbec nebyla a v pololetí měla samá "enka", takže vůbec nevím, jak to s druhákem bude. Všechno mi to uteklo a za chvíli už je konec roku. Ale těžko se to stíhá.
Posunula jste se zatím k 340. místu na žebříčku. Čekala jste míň, nebo víc?
Já jsem ráda za každý posun. Neřekli jsme si, že musím být do léta 200. a jinak je to pohroma. Každých pár bodů je dobrých, jsou znát a posunou vás na žebříčku hodně nahoru.
Vnímáte i herní progres?
Poslední dobou hodně pracujeme na servisu, tak doufám, že se trochu zlepšil. Snažím se celkově víc míče nestřílet, ale spíše si je připravit.
Před rokem jste zahájila spolupráci s trenérem Jiřím Hřebcem. Jak zatím funguje?
Je super. Pomáhá mi, že všechny situace, kterými si musím projít, zažil. Je i psychická podpora. Na trénincích ani nepoznáte, že je nervák.
