V domácím prostředí Vysočiny si biatlonista Michal Krčmář dojel pro desáté místo v závodě s hromadným startem v rámci Světového poháru. V cílové rovince smekl čepici a vzdal hold divákům za jejich fantastickou podporu.
I Krčmáře ale postihly žaludeční potíže. "Nevím, jestli to byla viróza či něco jiného. Možná to byla jen psychická a fyzická vyčerpanost, v cíli to na mě spadlo, musel jsem odejít, ale na virózu bych to nesváděl. Mohu ale jasně říct, že kdyby se nezávodilo doma, tak bych nestartoval," přiznal, že jedinou motivací bylo nezklamat neúčastí diváky.
"Ráno jsem se vzbudil, necítil jsem se nijak hej. Přitom už čtyři dny nebydlím na pokoji s Ondrou. V týdnu mě nějak pobolívalo v krku, tak bydlím sám. Bolest v krku přešla, ale už jsme to tak nechali, když začaly řádit ty žaludeční problémy," řekl novinářům.
Co měl ale s Moravcem společného, byl výkon na doraz. Vydal ze sebe úplně všeho. "Mohu zodpovědně říct, že se tak stalo. Dnes tam už víc nebylo, dal jsem do toho poslední zbytky sil," málem přísahal.
Na trati se přitom nevyhnul problémům. Hned při první střelbě vleže musel opravovat závěr. "Školácká chyba," utrousil. "Kaju se za to, že jsem musel ručně dobíjet. Ale nakonec jsem z dvaceti ran minul jen jednou, to není špatný, že?" položil si řečnickou otázku a vypíchl ještě jeden střelecký moment.
"Ráno mi přišla zpráva od Katky Emmons, která mi radila, co a jak technicky provést, aby byla střelba lepší. Moc mi to pomohlo, zvedla mi náladu. Takhle si tu spolupráci představuju," pochválil olympijskou vítězku ve střelbě a konzultantku u biatlonové reprezentace.
Ještě jednou pak poděkoval divákům. V sobotu jel závod v typickém počasí pro Vysočinu, dnes skoro v jarním, po dešti a v teple. "Lidi zaslouží velké poděkování, jaký kotel tady vytvořili, jak nám fandili a podporovali. Ono to někdy vypadá, že se všem nepodepíšeme, že všem nevyhovíme, ale my se taky musíme nějak držet," dodal Krčmář.
