Dählie není soupeř pro mě, říká král Jizerské padesátky

Odjel všechny dosavadní ročníky Jizerské padesátky. Přesto jej v lyžařském pelotonu tradičního závodu zná málokdo. Šestašedesátiletý Ladislav Míka přitom letos dotáhne svou druhou tisícovku jizerských kilometrů.

V neděli se Míka postaví na start zase. Počtyřicáté. Časně ráno vyběhne a "načte" tak dalších padesát jizerských kilometrů.

Běžel jste dosud všech 40 ročníků Jizerské padesátky. V čem bude pro vás ten letošní výjimečný?

Já to tak nepozoruji, že by měl být něčím výjimečný. Pro mne je to jen další v řadě. Samozřejmě jsem rád, že jsem natolik zdravý, abych mohl běžet.

Je pro vás motivací, že se do stejné stopy postaví i nejúspěšnější lyžař všech dob Nor Björn Dählie?

Pro nás, kteří jezdíme ve velkém pelotonu, to tak zvláštní není, protože máme jiné soupeře, se kterými se porovnáváme. S Dähliem se, bohužel, porovnávat nemůžu.

Jezdí ještě další ze závodníků, se kterými jste koncem šedesátých let otevírali tradici Jizerské padesátky?

Ne ne, už nikdo jiný. Je to také proto, že téměř třetina jich brzy nato zahynula v Peru. A ti ostatní už bohužel také nejezdí.

Kdo je vám v počtu odjetých závodů nejblíže?

Vím pouze, že Mirek Kocum z vodáckého oddílu Lokomotiva Liberec má o dva účasti méně. Ale jestli je někdo další, to už netuším.

Soutěžíte na trati?

Ne ne, on je rychlejší. Je taky o čtyři roky mladší a o dvanáct kilo lehčí, a to je na trati hodně znát. Většinou jen sleduji, o kolik jsem za ním zaostal.

Je ještě Jizerská padesátka vzpomínkovou akcí na zmíněné horolezecké neštěstí, nebo už ji pohltila atmosféra velkého světového závodu? V čem se nejvíce změnila?

Podle mého je to dnes z velké části prestižní sportovní akce. Ale na druhou stranu se stále drží i ta pieta. Právě tato pieta je totiž jedním z důvodů rozšíření závodu do současné velikosti. Když člověk vidí hořet oheň na startu a vidí fotky těch kluků, tak určitě zavzpomíná. Plno lidí sem však přijede i na velkou prestižní sportovní událost, což dokumentuje také účast velkých jmen, jako je Dählie, Aukland nebo Estil.

Sledujete vrcholné české lyžovaní?

Samozřejmě, to je bez diskuze. Našim klukům fandím. Lukáš Bauer jel Tour de Ski výborně. Ale i Martin Koukal, který byl druhý v jednom z novoměstských závodů, se mi hodně líbil.

Váš rekordní čas se pohybuje kolem 2 hodin 50 minut. S čím byste byl spokojený letos?

Jsem spokojený, když jedu čas kolem tří hodin a dvaceti minut. Ono ale bude hodně záležet na sněhu. Pomalý sníh může znamenat hodně velkou ztrátu.

Stíháte sledovat moderní trendy ve výbavě?

Samozřejmě. Člověk se tím snaží ušetřit energii.

Máte nějaký osobní cíl v počtu účastí - například padesát po sobě jdoucích ročníků?

Pro mě je důležité se dočkat vždycky toho následujícího. A není v tom nic pesimistického. Předloni jsem v létě spadl z kola, zlomil si krček a musel jít na operaci. Měl jsem co dělat, abych se dal do začátku závodu vůbec dopořádku. A on se nakonec vůbec nejel kvůli nedostatku sněhu.

Loni jste měl tedy nejblíže nenastoupení k závodu?

Namále jsem měl ještě v roce 1983. Tehdy jsem si při bujarém silvestrovském veselí pochroumal vazivo v koleni a v nemocnici mi dali nohu do sádry. Závod se přitom jel už poslední lednovou neděli. Týden před startem jsem si tedy nechal sundat sádru, v sobotu to zkusil na lyžích a v neděli normálně běžel.

A to jste si nikdy ani neřekl, že byste to jeden rok vypustil a dal si oddech?

Ne, to ne. Tenhle závod vás motivuje. Snažíte se něco dělat, aby tělo nezpohodlnělo.  Akorát po devadesátých letech, kdy tu ještě nebyla technika na úpravu tratí a venku všude byly tratě parádní, tak jsem si říkal, že se na to vykašlu a budu jezdit na závody ven. Ale během roku to ze mě vždycky vyprchalo. Jednou jsem to ale vzdal. To byl asi třetí ročník. Toužil jsem tenkrát zajet skvělý čas. Po dvaceti kilometrech mi, jak se říká, došlo a já nedokončil.

Jsou na Jizerské padesátce hodně znát zkušenosti?

Rozhodně, člověk se postupně naučí lépe využívat sil.

A asi už ve vašem věku také tolik neblázní jako na začátku v šestadvaceti letech...

No, tak to rozhodně. (smích)

Začátek závodu je každoročně bláznivý. Ve velké tlačenici praskají hůlky i lyže. Jsou k vám ostatní závodníci jako k rekordmanovi ohleduplnější?

Kdepak. To ani nikdo neví, že jsem jel všechny ročníky. To zajímá pouze média.    

Máte v rodině pokračovatele, který by po vás převzal štafetu?

To je problém. Syn dlouho sjezdoval, ale jeden rok jsem ho vyhecoval, aby jel se mnou. Jemu však klasika moc nevyhovuje, raději bruslí. Po závodě mi proto řekl, že už má jednou odjeto, a to mu prý stačí.

Byl jste si jako Liberečák už zaběhat na nových tratích ve Vesci, kde se v roce 2009 uskuteční světový šampionát?

Byl a musím říct, že to, co říká pan primátor, není pravda. Ty tratě nejsou pro lidi, ale na trénink pro závodníky. Pro amatéry jsou až moc náročné.

Foto: archiv Jizerská padesátka