Stříbrná radost
Nezvyklá pomoc! Soukalovou hnaly dopředu chipsy a tyčinky

Dvakrát slyšela biatlonistka Gabriela Soukalová, že získá na mistrovství světa v Kontiolahti individuální medaili. A nezávislé předpovědi se ve středu i díky bramborovým lupínkům naplnily. Ve Finsku útočila ve vytrvalostním závodu na zlato a na krk si nakonec pověsila stříbro.

Nejdříve jí předpovídal stupně vítězů její přítel badmintonista Petr Koukal. "Ortodoxně mi tvrdil od začátku sezony, že až přijedu do Kontiolahti, budu mít v individuálu medaili. Já si jen klepala na čelo, že se zbláznil," řekla Soukalová. "A měl pravdu," dodala při pohledu na cenný kov, s kterým si pohrávala v ruce.

Svým výkonem přítele Koukala natolik připoutala k televizi, že možná i jemu pomůže. "Rozesmál mě, když mi říkal, že kvůli mě vydržel jet hodinu a půl v posilovně a šlapal jak o závod. Tak si díky mně vylepšil formu," smála se Soukalová.

Podruhé slyšela o medaili den před závodem. Necítila se dobře a škrábalo ji v krku. Večer snědla dva balíčky chipsů a ještě na chodbě "kradla" tyčinky. "Ježíš, ty jsi se stláskala, to určitě zase vyhraješ. Jako vždycky, když splácáš páté přes deváté," slyšela od kolegyň z týmu a dodala: "Tělo to asi potřebovalo a ukázalo se to."

S nadsázkou se tak dá říci, že vyhrála na chipsy. "Já se cítila mnohem líp, jak jsem to snědla. Tak jsem si říkala, že mi to určitě prospělo, že to je nejlepší medicína, to jídlo. Já to hrozně oceňuju a věřím, že mi to pomohlo," řekla Soukalová.

Stejně to ale další dny praktikovat nebude. Brambůrky přece jen nejsou ideální stravou sportovců. "Už musím být zase opatrnější," ujistila biatlonistka a těšila se na normální večeři.

Je totiž nadšená z pokrmů, které ve Finsku připravuje kuchař české výpravy Petr Bielčík z chaty na Suchém vrchu v Orlických horách. "Už jsem dlouho nezažila někoho, kdo by líp vařil. Všechno, co udělá, je tak dobré, že mě musí držet, abych to nesnědla za víc lidí," řekla Soukalová.

Sama dlouho nevěřila, že na medailových pozicích vydrží. Zvláště, když se ke konci cítila zcela vyčerpaná a po dojezdu do cíle dlouho ležela na sněhu. "Měla jsem dojem, jako když někdo vyloví z vody hodně odkrveného a přidušeného plavce. Byla jsem ráda, že jsem trefila do cíle, ale porazila jsem velké soupeřky," radovala se.