Jakub Janda sedí na nájezdové věži. Tribuny můstku v polské Wisle ověšené červenobílými šálami a vlajkami bouří, jako by se ke skoku chystal Dawid Kubacki nebo Kamil Stoch. Janda bude v pelotonu skokanů na lyžích chybět. A nejen Polákům.
Už páteční oficiální trénink a kvalifikace v den státního svátku 17. listopadu naznačovaly, že se Jakub Janda s kolotočem skokanského světového poháru rozloučí sobotním závodem družstev. Čtyřiašedesátá pozice v kvalifikaci ho do nedělního individuálního klání skutečně nepustila. Poslední rozjezd, poslední odraz, poslední let a dopad na značku 104 metrů ukončil jednu velkou sportovní kariéru. Byla sobota 18. listopadu kolem půl páté odpoledne.
Do skoků na lyžích jsem blázen, přiznávám. Už na sklonku mého dětství jsem oblezl všechny čtyři můstky, kde se na přelomu každého roku koná tradiční Turné. Když ho Jakub Janda v sezoně 2005/2006 jako druhý Čech v historii vyhrál, byl jsem naměkko. Stejně jako o uplynulém víkendu, když při vyhlášení vítězů týmové soutěže na doskočiště místní hlasatel vyvolá Jakuba Jandu a fanoušci, převážně polští, mu zpívají choreo: "Sto lat sto lat niech żyje żyje nam".
Skokan číslo 439
Janda mává a hází úsměvy na všechny strany, pak zamíří k pořadatelům, kteří ho navlékají do dresu s číslem 439. Přesně tolik závodů na vrcholové úrovni absolvoval za svou jedenadvacetiletou dráhu. Ještě několik pozdravů směrem do publika a Jakub Janda nadobro opouští bílý cirkus.
Letošní sezona pro něho měla být tak či tak poslední. Účast na olympijských hrách v Jižní Koreji by bylo zakončení bohaté sportovní kariéry kluka z Beskyd par excellence. Jenže osud, respektive lid, to chtěl jinak. Zvolení do poslanecké sněmovny v letošních říjnových volbách Jandův sen o startu na pátých hrách v řadě ukončilo prakticky okamžitě.
Je poněkud smutné, že adekvátní loučení se skokanskou legendou připravili ve velkém stylu Poláci, nikoli česká strana. Ale uvidíme, třeba se ještě něčeho dočkáme. Minimálně nějaká plaketa na znamení díků za reprezentaci České republiky by Jandovi slušela. Byť, jak on sám po posledním závodě ve Wisle řekl, "není žádný nostalgik".
S Bajcem k triumfu
Ono to ale dokresluje celkový vztah některých českých klubových, svazových a jiných bafuňárů k úspěšným reprezentantům. Není to bohužel jen triumf na Turné čtyř můstku, co se člověku vybaví, když je o Jandovi řeč. Je to také zmařená olympiáda v Turíně v roce 2006. Janda byl tehdy v životní formě, za níž stál i úspěšný slovinský trenér Vasja Bajc. Lyžařský svaz ho angažoval už v roce 2004. V té době měl trenér za sebou práci s japonským týmem, který dovedl na olympiádě v Naganu ke zlatým medailím.
Bajc to na začátku české éry neměl vůbec jednoduché. V médiích se objevovalo odmítání s tím, že krizi českého skoku na lyžích musí vyřešit zase jen Češi. Jenže výsledky ukázaly, že sázka na Slovince byla správná. Z mistrovství světa v Oberstdorfu v roce 2005 si totiž Jakub Janda odvezl dvě medaile - stříbro ze středního a bronz z velkého můstku.
"Jakub je člověk, se kterým při spolupráci nebyl žádný problém. Věděl, že se chce dostat do světové špičky, a tak makal bez jakýchkoli protestů. Vždy udělal to, na čem jsme se domluvili," řekl mi Vasja Bajc a litoval, že spolupráce s českými skokany skončila tak brzy. "Myslím, že ztratil ještě spoustu výborných výsledků. Ale věřím, že národu předá i jako poslanec spoustu pozitivní energie, jako se mu to dařilo coby sportovci."
Politik nebo trenér?
Následující sezona byla pro Jandu hvězdná. Po úvodním závodě světového poháru v Kuusamu oblékl žlutý dres lídra seriálu. Pak přišel triumf na Turné a před vrcholem - olympiádou v Turíně - také spory s lyžařským svazem, které vyvrcholily tím, že Bajc se skokanským týmem do dějiště her neodcestoval. Psychicky rozhozený Janda skončil v závodě na středním můstku třináctý, na velkém desátý. Ale nesložil se. Světový pohár dotáhl do vítězného konce a jako dosud jediný Čech má ve sbírce velký křišťálový glóbus. Ani to ale nestačilo na prvenství v anketě Sportovec roku 2006, v níž se umístil až pátý.
V dalších sezonách už na své předešlé úspěchy nenavázal, nicméně platil za stabilního sběratele bodů ve světovém poháru i spolehlivého člena v týmových soutěžích. V reprezentačním družstvu platil za pohodáře, který předal své zkušenosti ponejvíce Romanu Koudelkovi. I proto bude Jakub Janda českému skoku na lyžích chybět, byť se s ním neloučí úplně. Podle svých slov, která před volbami do Poslanecké sněmovny pronesl v rozhovoru pro časopis Faktor S, by se chtěl skokům věnovat třeba i jako trenér.
Jenže to musí chvíli počkat. Jakub Janda se teď nějaký čas bude prát s jinými soupeři. Pokud se ale bude chtít ke skokům vrátit, ať už jako trenér či manažer, politika mu dá jistě dobrou průpravu. Věřím, že zkušenost poslance ho zocelí, ostatně jako všechny lapálie, kterým dosud musel čelit. Děkujeme, a hodně štěstí, Jakube!
