Dopředu předesílám, že nemám nic proti Liberci. Podle mě je to celkem pěkné město. Sice se tu občas divně hospodaří (zvlášť kolem světových šampionátů) a někteří tvrdí, že tu kvete korupce jako nikde jinde v republice (a občas i přepisují na značkách jméno obce na Synerov), ale lidé tu bývají docela milí.
Za poslední rok a půl jsem tu strávil dost času. Tiskovky o krásách mistrovství světa střídaly tiskovky o ztrátách pořadatelů. A tak jsem tu skoro bydlel.
Tahle návštěva je ale naprosto výjimečná. Zanedbatelných dva a půl miliardy přeměnilo město k nepoznání, vyrostly dva areály a čtyři pódia pro vyhaslé hvězdy české (a v jednom případě britské) pop music. Show může začít. Jenom ty lidi jsou najednou nějaký divný.
Většinu z nich mistrovství moc nezajímá. Štve je omezená doprava, očekávané nájezdy fanoušků nebo jenom to, že nemají prachy, aby se šli podívat na mistrovství v jejich městě. Dvanáct set padesát korun za skoky se jim zdá (nepochopitelně) moc.
Existují ale i výjimky. Například ta veselá paní, co dva dny před šampionátem uspořádala přímo v centru Liberce vědomostně-poznávací (a na státních dotacích nezávislou) soutěž pro seniory-kardiaky. Na šampionát sice taky nepůjde, ale aspoň hlasitě nenadává.
To nedaleko přihlížející moderátorská hvězda Leoš Mareš je ve svém živlu. Na šampionát se prý těšil už od roku 2004, kdy ho Česku přiklepli. Opírajíc se o své nové Audi R8 ceny lístků neřeší. Bude moderovat, jde zadarmo.
Stejně jako první z celebrit, kterou jsem viděl nabírat VIP vstupenky v akreditačním centru. Bývalý poslanec ČSSD Michael Kraus, mezi odpůrci zvaný „Kakaový bob", nebude moderovat. Byl ale vládním zmocněncem, když politická elita rozhodovala o stovkách milionů pro mistrovství. A to se cení.
Bohužel zatím nikdo nemohl ocenit ani výkony sportovců. Tréninky na ještědských můstcích byly zrušeny. Skočit si mohlo jen několik holek. To holek nemyslím nikterak familiérně. Hned první z nich byla dvanáctiletá Natálka Dejmková. Po třiatřiceti metrech upadla. Lyže opticky dvakrát větší než ona klouzaly smutně za ní.
Dobrodružná školačka se ale usmívala. V tréninku prý skáče i dvojnásobek a většinou to ustojí. Když jsem ji však viděl, jak se klátí pod svým skokanským náčiním, bylo mi jí až líto.
Liberec je stále krásný, ale lidi, které potkávám, jsou najednou nějaký divný.
Foto: ČTK
