Bezstarostnou pohodu a zelený dým z marihuany už u snowboardistů nehledejte. Tedy alespoň u těch, kteří to myslí se svým prknem vážně. Český snowboarding vstoupá vzhůru, což minulý týden ukázalo mistrovství světa v La Molině. Budoucnost je růžová. Nikoliv zelená.
"Hlavně u kluků je problém, že někteří hulí a jezdí, jiní hlavně hulí," řekl před časem TÝDNU otec českého snowboardingu Martin Černík. On sám již delší čas trénuje Šárku Pančochovou, která La Molině získala životní úspěch - stříbro ve slopestylu (jízda na trati s překážkami a skoky).
Ženský úspěch podtrhla sedmnáctiletá kráska Eva Samková, která byla pátá ve snowboardcrossu.
Zdá se, že holky "hlavně jezdí", dala by se parafrázovat výše zmíněná slova Martina Černíka.
Nekouříme, posilujeme
Tyhle dvě teenagerky, Samková a Pančochová, personifikují zlatou budoucnost českého snowboardingu. Pančochovou cepuje Černík, už teď z ní udělal dívčinu, která umí luxusně čisté triky, čímž se odlišuje od ostatních.
A Samková? V sedmnácti patří do špičky. "Jen se musí vyjezdit, má obrovský potenciál. Bude jednou z favoritek olympiády v Soči," tipuje jeden z jejích dvou trenérů Jakub Flejšar.
"Snowboarding je plný mýtů. My nehulíme trávu, ani alkohol moc nemusíme. Chodíme běhat, trávíme čas v posilovně," říká Flejšar. "Víte, my se to samozřejmě pořád snažíme brát jako zábavu, ale za tou zábavou je i pořádný kus dřiny," odmítá normalizovanou rovnici snowboarding = flákání na sjezdovce a žádný spěch.
"Není to doplňková zábava. Na koníčky moc času nemám," říká věčně usměvavá Samková.
Snowboardový život už prostě není "hlavně party", také volnomyšlenkářské priority dohnaly nutnosti profesionalismu - i když třeba prvky přátelství, pospolitosti a volnosti nevymizely. Snowboarding je pořád "trochu jiný". "Při závodech si se soupeřkami fandíme, je tam jen málo holek, které nemusíme," dokládá odlišnosti Samková.
Cesta k Čechům
Zatímco Samkovou Česko teprve poznává (a je to moc hezký pohled), Pančochovou si pamatuje již z Vancouveru, kde zaujala neortodoxním stylem mluvy, chováním... Tajně snila o medaili z U-rampy, ale bohužel si dvakrát hrábla na zem. Ani na mistrovství světa se jí v korytu nedařilo, ale především vinou špatných podmínek (foukal vítr, sníh nebyl ideální).
Vše si vynahradila ve slopestylu. "Snad následné úspěchy pomůžou dát snowboardingu v Čechách serióznost a ještě víc se to rozšíří a zpopularizuje," doufá Pančochová.
Zatímco třeba v Americe jsou snowboardisté sportovními celebritami (famózní Shaun White vydělává okolo 10 milionů dolarů ročně), Česko zatím hledá k profesionálnímu prknu cesty. Ty může zjednodušit větší úspěch. Nejlépe olympijský, jak jinak.
"Šárka s Evou jsou naše budoucnost, mají to celé před sebou," říká šéf snowboardingového úseku svazu lyžařů Miroslav Schimmer. Kupříkladu Samkovou čeká dle jejího trenéra "pět úspěšných olympiád".
České snowboardové princezny jsou připraveny dobývat svět. U mužů to tak slavné není. Jan Nečas se při mistrovství dostal do finále slopestylu (což je ovšem velmi slušný úspěch), Michal Novotný byl ve snowboardcrossu patnáctý. Jinak nic.
"Občas popíchneme kluky, že nejsou tak dobří," směje se Samková. "Já jsem dokonce časově udělala pár Poláků, tak jsem si z nich dělala prču," vzpomíná na šampionát v La Molině, kde mimochodem jezdila s namalovaným knírkem pod nosem. "Byla to sázka právě s jedním Polákem. Měl takový hrozně divný knírek, tak jsem si ho taky namalovala. Ale daří se mi s ním, takže to teď asi budu na kvalifikace vždycky malovat. Smejt to jde v pohodě."
Ale jo. Zábava to pořád je.
