Olympijská medailistka
Další čtyři roky? Může se stát cokoliv, váhá spokojená Vítková

S bronzovou medailí, kterou má od prvního dne olympiády položenou vedle polštáře, a spokojená, odjede biatlonistka Veronika Vítková z Pchjongčchangu. Po dlouho době se těší na týden domů a věří, že se do konce sezony udrží v elitní desítce Světového poháru.

Vítková odstartovala hry báječně, ziskem bronzu ve sprintu. Ve stíhačce pak dojela sedmá, ve vytrvalostním závodu osmnáctá a z hromadného startu vyšla čtrnáctá. V součtu byla pátou nejlepší ženou biatlonových závodů na hrách.

"Můžu být jen spokojená, vyjela jsem si svoji první velkou medaili, a to na olympiádě. Pak i v dalších závodech se dalo bojovat vysoko, bohužel jsem si to vždycky nějakou ranou odstřelila, ale to je biatlon. Já jsem ráda, že mám medaili," řekla.

Vytouženou medaili měla po celou dobu olympiády položenou vedle polštáře v olympijské vesnici. "Až když jsem se šla fotit, tak jsem ji dala do krabičky."

Má za sebou třetí a nejúspěšnější olympijské tažení. V Soči před čtyřmi lety pomohla smíšené štafetě ke stříbru a sama dvakrát dojela v desítce. V 29 letech je možné, že štafeta žen v Pchjongčchangu, která Češkám nevyšla, by mohla být jejím olympijským loučením.

"Nedokážu říct. Myslím, že už čtyři roky nevydržím, ale stát se může cokoliv," pokrčila rameny. "Těžko říct. Určitě bude záležet na zdraví, jak to půjde. Myslím, že to půjde sezonu od sezony."

Těším se domů. Na cokoliv, hlásí Vítková

Nyní se především těší po dlouhé době domů. "Jedno na co, prostě se těším," řekla. Určitě na přítele Marka Lejska. "Na Máru se samozřejmě těším, neviděli jsme se skoro od Vánoc, když nepočítám tři hodiny v Anterselvě," usmála se.

Po návratu domů je připravená, že bude oslavovanou medailistkou. "Asi to bude hektičtější, ale nějak to zvládneme," řekla Vítková. Doma ale stráví jen týden a s týmem vyrazí na závěrečné tři díly SP. "Určitě bych se chtěla udržet třeba v celkové desítce. Forma je, pořád můžu bojovat o hezké umístění," konstatovala biatlonistka.

Sezonu dokončí s vlastní zbraní, jejíž pažba se ve smíšené štafetě rozletěla na několik kusů. Trenéři ji ale před štafetou žen slepili. "Byla jsem v šoku. Nevěřila bych, že v cíli rozmlátím pažbu, ale už je stejná, jako byla, jen má takové lehké jizvy."