Největším překvapením olympijských her v Pchjongčchangu se stal neskutečný dvojitý zlatý úspěch Ester Ledecké, který se nesmazatelným písmem zapsal do historie sportu. V těsném závěsu zůstává stříbrná příčka hokejistů, od "německého Nagana" byli svěřenci kouče Sturma pár vteřin. Rodák z Plané Dominik Kahun, který výraznou měrou přispěl k úspěchu svého mužstva, po závěrečném hvizdu, který znamenal konec nadějí, nezoufal.
Německý útočník, který se narodil pár kilometrů od Mariánských Lázní, v zahraničí žije od svých pěti let. S češtinou problém nemá, v pohodě se dorozumí díky řadě tréninků i zápasů, které v tuzemsku absolvoval. Ve dvaadvaceti letech zažívá největší úspěch své kariéry. Němečtí hokejisté pobláznili svět, když na turnaji po Švédsku vyřadili favorizovanou Kanadu a ve finálovém zápase proti olympijským sportovcům z Ruska málem způsobili naprostou senzaci.
Padesát šest sekund dělilo hrdiny hokejového turnaje od mimořádného překvapení. Jenže šance zhatil v oslabení Gusev. V následném prodloužení pak Rusové využili přesilovky, potvrdili roli favoritů a zlaté medaile si vzít nenechali. Ledová sprcha pak polila německé fanoušky a především hráče, kteří díky předvedenému výkonu do poslední chvíle věřili ve zlato.
"Věřili jsme, že to dáme. Pak jsme byli trochu překvapení, že vzali gólmana z branky, když jsme měli přesilovku. Nejsmutnější bylo, že Yannic Seidenberg ztratil helmu a musel ven. V tu chvíli hráli Rusové pět na čtyři, což rozhodlo. Ale to už je jedno, je to za námi," řekl Kahun. Rozčarování na tváři Němců, kteří na olympiádě v Soči ani nestartovali? Ale kdeže. "Když se zamyslíte, co jsme pro to všechno udělali... Vyšlo to! Jsem nejšťastnější člověk na světě," smál se mladý útočník, který se do Německa vrátí jako hrdina.
"Medaili teď asi celý týden nesundám, i když je strašně těžká. Vůbec nevím, jak ji mám nosit," dodal talentovaný hokejista, který ví, komu vděčí za tento mimořádný moment "Jako první určitě zavolám rodičům. Mámě a tátovi, kterým za všechno děkuji. Díky nim jsem tady, celý život pro mě dělali úplně nejvíc. Je to hlavně jejich velká zásluha," dodal Kahun.
"Už jsem se usadil, ale na Česko nikdy nezanevřu!" slibuje Kahun, který na svou rodnou zem s láskou vzpomíná. Návrat zpět do Čech však neplánuje.
