Hokej
Nadšený Sekáč se nepřestává culit. Jak vidí šance českého týmu?

V hokejovém útočníkovi Jiřím Sekáčovi stále naplno sálá obrovská radost z toho, že může reprezentovat Českou republiku na olympijských hrách v Pchjongčchangu. Jeho nadšení prozrazuje úsměv, který mu v těchto dnech prakticky nemizí z tváře. Je přesvědčený o tom, že tým kouče Josefa Jandače může směle usilovat o nejvyšší mety.

"Je to splněný sen, že si mohu zahrát na olympiádě. Musím se tomu neustále tak trochu culit, a když jsem jel na letiště, ten úsměv mi nemizel z tváře, protože je to něco úžasného," řekl Sekáč. "Podaří se to málokomu a myslím, že z těch asi 90 sportovců, kteří tam budou reprezentovat, vám každý řekne to samé. Olympiáda je něco, kam se chcete dostat, když děláte vrcholový sport."

I když se jeho jméno v nominaci očekávalo, obavy měl. "Nebyl bych první a ani poslední, jehož by se týkalo nějaké překvapení. Doufal jsem a věřil, že se tam prokoušu. A jsem moc rád, že se tak stalo, je to pro mě veliká čest," prohlásil Sekáč.

Nervózní zatím není. "Asi to ale ještě přijde, až ten turnaj začne, protože budeme chtít vyhrát a něco předvést. Asi to tam trochu bude, ale zase to nebude nic, co bychom nezažili, už jsme hráli velké zápasy. Už se moc těším, až to celé vypukne," řekl.

Do Pchjongčchangu se ze všeho nejvíce těší na samotný olympijský turnaj. "Hrozně se těším na ty emoce, to je nejvíc. Miluju třeba play-off hokej, zápasy, v nichž začne skutečně jít o hodně. Člověk se nemusí nijak víc motivovat, to je na tom sportu parádní," vysvětlil Sekáč.

"A že nestihneme slavnostní zahájení? To vůbec neřeším, jedu tam kvůli jiným věcem. Jedu tam hrát hokej a v tom chci uspět, to je můj cíl. Nejsme žádný outsider a myslím, že trenéři postavili dobrý tým, který má stejnou šanci uspět jako ty ostatní." 

Věří dokonce, že je možné zopakovat po 20 letech zisk zlata, jako se to podařilo v Naganu 1998. "Musí si sednout hodně věcí, včetně toho, aby si dobře sedl tým jako takový," domnívá se opora Kazaně v Kontinentální lize.

I na historický úspěch, kdy Češi zaskočili hokejový svět, zavzpomínal s velkým úsměvem. "Mně bylo šest, ale pamatuju si, jak můj taťka řádil. Bušil doma do země a válel se tam. Pamatuju si, že to bylo brzy ráno, když já teprve rozlepoval oči, zatímco taťka hulákal. Byl to samozřejmě veliký úspěch, ten největší pro hokejovou reprezentaci," uvedl Sekáč.

Z dalších olympijských sportů by se rád vypravil na skoky na lyžích. "To by bylo hodně zajímavé, protože ty jsem nikdy takhle naživo neviděl. A pak bych samozřejmě rád viděl v akci kamaráda Petra Horáka, s nímž jsme hokejově vyrůstali na Kladně. Pak s hokejem skončil a teď reprezentuje na snowboardu. Kdyby byla možnost, moc rád bych mu šel zafandit," prohlásil pětadvacetiletý hokejista.

Nové talismany na cestu nedostal. "Rodina mě zásobila v minulosti, mám jich už několik, teď žádné nové nepřibyly," podotkl Sekáč.