Úspěšná olympiáda
Přeplněný plán. Medailový útok nezvládli pouze hokejisté

Rekordní sbírka ze Soči sice zůstala nepřekonaná, zisk sedmi medailí je ale pro českou výpravu přesto velmi dobrým vysvědčením. Třiadvacáté zimní olympijské hry, které uspořádal jihokorejský Pchjongčchang, jsou minulostí. Z národního pohledu se na ně bude vzpomínat především jako na hry Ester Ledecké, která se díky dvěma triumfům stala světovou hvězdou. Naopak odvrácenou stranu sportovní přízně poznali hokejisté, jimž na čtvrtém místě cenný kov těsně unikl.

"Myslím, že medailový plán je přeplněný," hodnotil s úsměvem vystoupení českých olympioniků předseda ČOV Jiří Kejval. Ještě na začátku zimní sezony se totiž zdálo, že zopakovat čtyři roky starý úspěch z Ruska je v podstatě nereálné. Nakonec k němu ale chybělo jediné umístění na stupních vítězů, od nějž třeba Martinu Sáblíkovou na trojce dělilo jen půl vteřiny.

Rychlobruslařka přitom bojovala se zraněním a později přiznala, že ještě v listopadu nedokázala pořádně ujet tři kola. Teď má po skvělé jízdě na oblíbené pětikilometrové trati stříbro. Problémy s ramenem trápily i Evu Samkovou, jejíž osobní život navíc zasáhla smrt otce. Navzdory všemu si v olympijském snowboardcrossu vybojovala bronz.

A biatlonisté? Těm dlouho svazovala ruce i nohy nejistá situace kolem Gabriely Koukalové, v úvodních závodech Světového poháru se dívali na nejlepší hodně zdaleka. V Koreji ale mohli díky Veronice Vítkové a Michalu Krčmářovi slavit hned po úvodních sprintech. Všechno se zkrátka obrátilo k lepšímu v to nejdůležitější období roku.

Ledecká je pak kapitolou sama pro sebe, její dvojnásobný zlatý příspěvek představuje skutečně naprosto výjimečný počin. O šokujícím triumfu v lyžařském super-G už toho bylo napsáno mnoho, na snowboardu pak jen potvrdila výsledky, které zajížděla celou sezonu. Suverénně a soustředěně ovládla všechny jízdy, nebylo zkrátka pochyb o tom, kdo je nejlepší.

Zmínku si pak jistě zaslouží i Karolína Erbanová, která se dlouhé roky tak trochu ukrývala v rychlobruslařském stínu Martiny Sáblíkové. Pětadvacetiletá rodačka z Vrchlabí teď ale bronzem na pětistovce definitivně potvrdila, že v Česku už rozhodně neplatí, že sport na rychlých nožích rovná se jen Sáblíková. A za čtyři roky v Pekingu to může být právě sympatická blondýnka, kdo svou "učitelku" medailově předčí.

Zklamaní z Koreji odjížděli hokejisté, po vítězství ve skupině a čtvrtfinálovém udolání nepříjemných Američanů přitom hlasitě mluvili o těch vůbec nejvyšších ambicích. Jenže Rusům v semifinále nedali gól a v desetigólové přestřelce o třetí místo podlehli kanadskému K-týmu. Ano, čtete dobře, kdyby byli k dispozici hráči z NHL, země s javorovým listem na dresu by klidně mohla dát dohromady možná deset silnějších mužstev. Jenže Erat a spol. v klíčovém zápase nepředčili ani výběr Kanaďanů hrajících v Evropě a skončili čtvrtí. Společně se zmíněným umístěním Sáblíkové z tříkilometrové trati jsou to jediné dva medailové útoky, které nevyšly.

Od nikoho jiného se totiž umístění na stupních vítězů příliš čekat nedalo. Možná jen zkušení biatlonisté Ondřej Moravec s Michalem Šlesingrem zůstali v individuálních závodech trochu za očekáváním a mohou litovat, že jejich kolegové nedotáhli k úspěšnému konci dobře rozjetou štafetu. Obecně ale platí, že čeští sportovci v Koreji až na výjimky předvedli to, s čím se počítalo.

A úžasná Ester pak všechna očekávání předčila. Proto může Kejval hodnotit plán jako přeplněný. Z českého pohledu to byly dobré hry, sedmička v kolonce počtu medailí je rozhodně šťastná.