Na olympiádě jim mačkal palce jako nikdo jiný. O to víc pak oslavil jejich medailové úspěchy. Evu Samkovou, Michala Krčmáře i Karolínu Erbanovou totiž trénoval na základce a podílel se tak na jejich sportovním růstu. Teď je pan učitel Aleš Suk náležitě pyšný. To mu však nebrání v tom, aby na své bývalé svěřence prozradil spoustu "pikantních" detailů z dětství. Samková prý do všeho už odmala vlétla po hlavě, Erbanovou zase viděl jako sedmibojařku. A Michal Krčmář? Závoďák od přírody, popisuje kantor z Vrchlabí.
Po závodech ve snowboardu, biatlonu i rychlobruslení se dmul náležitou pýchou. Jeho bývalí žáci ze základní školy ve Vrchlabí totiž zazářili a z olympiády v Pchjongčchangu vezou tři cenné kovy. "Vychutnávám si nejenom medaile, ale hlavně způsob a cestu, jakými jich dosáhli. To je náramně inspirativní," řekl pan učitel Aleš Suk webu czechteam.info.
Radost měl i z toho, že Samkové, Erbanové i Krčmářovi určitým dílem přispěl k triumfům. "To je na tom to nejlíbeznější. Poznání, že jsem je trochu tu a tam popostrčil," uvažoval. Všechny tři sportovce měl na základce na starost a snažil se vymýšlet nové způsoby tréninku, aby se jeho svěřenci nejen zlepšovali, ale aby je dřina také bavila.
"Podněty, impulzy a stále nové a nové trendy v tréninku a při tělocviku musí kantor obnovovat, jinak to žactvo přestává bavit, začíná ulívka a lenošení," popisoval Suk, jakou cestou se vždy ve škole snažil jít.
To, že je hodně úspěšných sportovců právě z Vrchlabí, ale příliš nezveličoval. "Nemyslím si, že zrovna ve Vrchlabí je tolik talentů. Ono jich je před každou cukrárnou kdekoliv u nás houfec. Otázka zní, jak vybrat a přesvědčit ty nejnadanější k pravidelné, systematické a náročné přípravě," vyjádřil svůj názor.
Své "koně" o tom přesvědčit dokázal. A tak ho teď může hřát, že právě oni dokázali vydřít kýžené výsledky. Navíc má možnost prozradit spoustu informací, po kterých sportovní veřejnost baží.
A že jsou zajímavé! Výjimeční jsou podle Suka všichni tři, každý ale jiným způsobem. "Michal je od přírody závoďákem, oblékne si startovní číslo, slyší: pět, čtyři, tři, dva, jedna... vidí displej s časem, a rázem je v laufu, schopný se dostat výš a výš," vyprávěl o velké přednosti stříbrného medailisty z biatlonového sprintu.
Samková zas vyzkoušela snad všechny sporty, a získala tak důležitou průpravu. Dokonce hrála i na saxofon. "Eva těžila z vysoké míry pohybových dovedností, jelikož vyzkoušela paletu minimálně deseti sportů, ke kterým ji přitáhla maminka. Dokonce vyznávala i hudební rytmus, jako žákyně hudební školy hrála na saxofon," smál se.
To vše jí pomohlo ke dvěma medailím, které má ze Soči i Pchjongčchangu. "Eva s neposednou krví umí divotvorně cítit lyže, sníh, skluz a natruc soupeřkám jim vždycky něco vyvede, něčím je překvapí. Proto má vysoké aspirace, proto je nebývalou šampionkou. V duchu ji oslovuji vaše veličenstvo," rozplýval se tělocvikář.
Pro rychlobruslařku Erbanovou mu stačilo jedno slovo. "Karolína byla dříčem," pronesl rozhodně. "Ta pracovala v duchu - co mi jde, budu dělat nadoraz. A co mi nejde, na to se vykašlu," pokračoval. "Má neskutečnou pohybovou dynamiku, je výbušná nejenom "na nohy", ale i na ruce. Když jsme před lety pokoušeli kriketový míček, pětapadesát metrů nebylo problémem. To by byla sedmibojařka!" zmínil, že by to dotáhla daleko i v jiném sportu než v rychlobruslení.
I jeho miláčkové ho však v minulosti dokázali naštvat. "Těžko jsem kousnul třeba Michalův odchod od hladké lyžařiny a také Karolíny nechuť jet na atletické závody s tím, že neumí flop do výšky, když nakonec dala 162 cm," vzpomínal.
Na podobné příhody však už myslí jen s úsměvem a těší se ze sukcesu, na kterém se podílel. "Když je vidím s metálem na hrudi, je to jistá forma satisfakce. Oni tak nevědomky vracejí trenérovi jeho podíl, který do nich uložil," uzavřel Suk.
