Olympijský příběh
Zlatá dvojčata. O vítězství USA rozhodl natrénovaný nájezd

Mimořádný zlatý příběh v sesterském balení napsaly ve finále olympijského turnaje hokejistek reprezentantky USA Jocelyne Lamoureuxová-Davidsonová a její dvojče Monique Lamoureuxová-Morandová. Když už se schylovalo k další bolestivé porážce Američanek s Kanadou, jež by byla ve vzájemných duelech šestá za sebou a v olympijském finále třetí v řadě, výrazně promluvily do děje.

Monique nejprve vyrovnala ze sólového úniku v 54. minutě na 2:2. "Bylo to už ke konci mého střídání. Zdálo se mi, že soupeřky se chystají střídat. A také ano. Dostala jsem se do úniku a chtěla hlavně trefit bránu. Snažila jsem se zakončit nad lapačku, tam sice puk nešel, ale skončil v bráně. Ostatní nebylo v tu chvíli důležité," popsala Lamoureuxová-Morandová zásadní moment, který její tým udržel ve hře.

A protože další gól ze hry nepřišel ani přesto, že ve finále platí pravidlo o dlouhém dvacetiminutovém prodloužení, šanci vyniknout a zapsat se nesmazatelně do finálových statistik dostala i Jocelyne. Jen si musela počkat, než proběhne základní sada pěti samostatných nájezdů na obou stranách. Jako celkem jedenáctá už se rozjela ona a předvedla fantastické zakončení - brankářka Shannon Szabadosová se nechala zmást naznačením blafáku a hrdinka situace poslala puk do prázdné branky.

"Hodně dlouho jsem na tomto zakončení pracovala. Zkoušela jsem to tisíckrát, když jsem měla v brance jen pneumatiky. A musím vyzdvihnout našeho trenéra Petera Elandera," jmenovala Lamoureuxová-Davidsonová švédského kouče z univerzitního týmu Severní Dakoty. "Omílal mi to pořád dokola a vracel mi puky zpátky, protože mi tisíckrát utekly. Dnes se mi to ale vrátilo, dnes vše zafungovalo, jak mělo."

Koncovky nájezdů pilovala podle svých slov čtyři roky. "Od Soči jsme na tom s trenérem Elanderem pracovali. Říká tomu 'Oops I did it again' (udělal jsem to znova). Všechny varianty zakončení takhle pojmenoval a pak mi podle těch názvů jen určil, jak mám zakončit. Když došlo s Kanadou na nájezdy minule, vypadala jsem jak idiot. Tak jsem se vrátila k tomu, co funguje v tréninku," vysvětlila Lamoureuxová-Davidsonová.

Z faktu, že načínala část nájezdů s "náhlou smrtí", si hlavu nedělala. "Bylo mi řečeno po čtvrté sérii, ať se připravím, že půjdu jako šestá. Trenér se mě jen zeptal, jestli chci jít. Řekla jsem, že samozřejmě. Hned jsem věděla, co udělám," prozradila Lamoureuxová-Davidsonová, na jejíž trefu už nedokázala Meghan Agostaová odpovědět a o zlatu bylo rozhodnuto.

Sestra Monique jí stoprocentně věřila. "Věděla jsem, že vytáhne něco ze svého klobouku. Viděla jsem ji tohle udělat vážně mnohokrát. Na naše brankářky, na spoustu ostatních, ale i třeba na holky z obrany, když jsme to s Peterem poslední čtyři roky trénovaly. Mockrát jsme to pokazily, ale ona skvěle načasovala ten povedený pokus," komentovala Lamoureuxová-Morandová sestřin skvěle provedený kousek.

Společně dobyté zlato si vychutnávaly plnými doušky. Vyhrály takto už šestkrát MS, ale ze ZOH měly "jen" dvě stříbra. "Takový zápas jsme hrály tisíckrát v naší mysli. Je to něco úžasného. Naše cesta byla vždycky tak trochu unikátní, ale vždy jsme u toho byly obě dvě. Neumím si představit, že by na ledě nebyla se mnou. Myslím, že jedna bez druhé bychom tu ani nebyly, společně se posouváme dopředu," řekla Lamoureuxová-Morandová.

"Mám nový náhrdelník a nějakou dobu ho z krku nesundám. Poté mu doma najdu bezpečné místo," řekla autorka vítězné trefy, zatímco si pohrávala s nejcennější medailí. "Dosáhnout toho bok po boku s Monique, to je sen," dodala Lamoureuxová-Davidsonová, jež má společně se sestrou i čtyři bratry. Všichni hokej ještě nedávno hráli nebo stále hrají.