Mapa pocitů
Úzkost v hrudníku, štěstí v celém těle. Kde cítíte své emoce?

Prožitek emocí vzniká souhrou vašich tělesných reakcí a způsobu, jimž je vaše mysl vyhodnotí. Skupina vědců, vedená Lauri Nummenmaaem z Aaltoovy univerzity ve finském městě Espoo, se pokusila lokalizovat, kde přesně v těle lidé svoje pocity prožívají.

Vědci vyvolávali u pokusných osob různé pocity pomocí emočně zabarvených slov, obrázků a krátkých filmů. Konkrétní emoce, které měly podněty evokovat, ale účastníkům experimentu neprozradili. Pak jim ukázali na monitoru siluetu lidské postavy a požádali je, ať ukáží, v kterých částech těla něco cítí. Výsledky prozkoumali pomocí statistického softwaru. Co zjistili, zveřejnili v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Pokusu se účastnilo 773 lidí. Byli to Finové, Švédové a Tchajwanci.

Výzkumníci nenašli žádný rozdíl v prožitcích Seveřanů a Asijců, což potvrzuje pohled, podle nějž jsou emoce všude stejné, nezávislé na konkrétní kultuře. Taková představa zní logicky a prosazoval ji už Darwin. Mezi antropology, psychology a dalšími vědci studujícími člověka o ní ovšem nepanuje shoda.

Všechno v hlavě

Badatelé se snažili u lidí vyvolat celkem třináct pocitů. Šest z nich byly základní jednoduché emoce: hněv, strach, nechuť, štěstí a smutek. Sedm dalších byly složitější prožitky: úzkost, láska, deprese, opovržení, pýcha, hanba a závist. Pokusné osoby klikaly na oblasti těla, které se podle jejich názoru  v porovnání s neutrálním stavem vlivem pocitů aktivovaly, nebo se jim naopak zdály utlumenější.

Asi ne moc překvapivě pociťovali účastníci experimentu všechny emoce v oblasti hlavy, i když každou jinak. Možná zajímavější jsou vjemy z jiných částí těla. Hněv cítíme podle výsledků experimentu ve srovnání například se strachem víc v horní polovině trupu. Strach se naopak projevuje i v oblasti břicha. Na rozdíl od hněvu při něm přichází víc vjemů z oblasti ramen a paží. V břiše pociťovali lidé silněji i nechuť. Všechno to zní logicky.

Vjemy z oblasti hlavy by mohly souviset s proměnou napětí obličejových svalů a s duševními pochody, které se odehrávají v mozku. Prožitky z okolí hrudníku nejspíš odráží změny rychlosti dýchání a činnosti srdce, které provázejí emoční hnutí. Ani spojení oblasti břicha s nechutí nezní dvakrát překvapivě.

Kontakt s realitou

Složitější stavy závisely na přesně vymezených oblastech těla méně než tomu bylo u než šestice základních jednoduchých emocí. Úzkost a deprese by se daly považovat za prodloužené a patologické varianty strachu a smutku (Úzkost se definuje i jako strach, který nemá konkrétní příčinu.). Výzkum Nummenmaa a spol. dal takovému pohledu za pravdu. Při obou složitých a chorobných stavech se zapojovaly podobné oblasti těla jako při jejich jednodušších a méně škodlivých vzorech.

Podle statistické analýzy si pozitivní emoce byly navzájem podobnější než negativní. Nepříjemné prožitky jsou proto asi komplikovanější než příjemné.

Studie je zajímavá velkým počtem účastníků. Proti jejímu návrhu se dá ale ledacos namítnout. Lidé většinou prožívají víc než jednu emoci najednou. Zapojení různých částí vlastního těla je přístupné našemu vědomí jen z malé části. Subjektivní hodnocení by se proto hodilo porovnat s objektivním měřením elektrické vodivosti kůže, napětí svalů, nebo aktivity mozku.