Lékařský výzkum
Začínají brát vědci LSD zase na milost?

Droga LSD, těsně spojená s hnutím hippies, si znovu pomalu nalézá svou cestu v lékařském výzkumu poté, co byla před 75 lety objevena tak trochu náhodně ve velké švýcarské farmaceutické laboratoři.

Než se stala rekreační drogou spojovanou s festivalem ve Woodstocku a s umělci ze 60. let, byla tato vysoce halucinogenní látka objevená v roce 1943 nejprve experimentálním lékem široce užívaným v psychiatrii. A to až do doby, než se Světová zdravotnická organizace (WHO) začala znepokojovat jejím nadužíváním a vyzvala vlády, aby ji podrobily kontrole.

OSN považuje LSD od roku 1971 za nelegální psychotropní látku. Byla zakázána i v lékařském výzkumu, k velké lítosti doktora Alberta Hofmanna, jednoho z otců LSD, který po celý svůj život nepřestal obhajovat terapeutické účinky svého objevu.

Avšak již několik let si LSD znovu nalézá svou cestu do výzkumu.

"V roce 2006 se v Basileji konala velká konference u příležitosti stých narozenin doktora Hofmanna," vysvětluje Hannes Mangold, komisař výstavy ve švýcarské národní knihovně v Basileji, která byla věnována tomuto švýcarskému chemikovi a byla nazvána: LSD, jeho problémové dítě.

Vědci z celého světa psali svým vládám a žádali, aby mohli znovu zahájit výzkum, zvláště studium účinků drogy při těžkých depresích či u pacientů s nevyléčitelnými chorobami.

K několika málo povoleným výzkumům patří dnes studie fáze II, která odpovídá prostřednímu stádiu klinických pokusů a kterou uskutečnil doktor Peter Gasser, švýcarský psychiatr a psychoterapeut.

Studii, realizovanou na 12 pacientech, financoval kalifornský multidisciplinární ústav pro psychotropní studia (MAPS). Jejím cílem bylo zjistit, jak by LSD mohla pomáhat nemocným zvládat úzkost poté, co jim byla zjištěna rakovina v pokročilém stádiu.

LSD (diethylamid kyseliny lysergové) se zrodila při výzkumu námelu, který tehdy laboratoře společnosti Sandoz v Basileji využívaly pro výrobu léku proti migréně. Šéf výzkumu u Sandozu Arthur Stoll navrhl svému synovi, psychiatrovi v Curychu, aby látku vyzkoušel na svých pacientech. Laboratoř se pak rozhodla využívat LSD pro experimentální účely.

LSD však nakonec unikla medicíně a začala se šířit mezi umělci, mimo jiné pod vlivem profesora psychologie Timothyho Learyho, který byl zbaven svého místa na Harvardově univerzitě, protože ji užíval spolu se studenty, a pod vlivem amerického spisovatele Kena Keseyho, autora Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Koncem 60. let byla LSD postupně zakázána, a to i ve Švýcarsku. Doktor Hofmann se tehdy chopil pera, aby svůj vynález obhájil. Jeho kniha se jmenuje LDS, mé problémové dítě.

Doktor Hofmann napsal tuto knihu, aby uvedl nové argumenty do diskuse kolem LSD, říká Mangold. Celý život se snažil představovat drogu pozitivně, až někdy zakrýval její některé kritiky hodné aspekty.

"Kdybychom v lékařské praxi nebo ve spojení s meditací dokázali lépe využívat schopnosti LSD vyvolávat vizionářské představy za určitých podmínek, pak soudím, že by se z problémového dítěte mohla stát dítětem zázračným," napsal chemik ve svém spisu.