Nesobečtí šimpanzi: Pomohou, ale nic se nemá přehánět

Existence nesobeckého chování mezi živočichy představovala pro biology dlouho záhadu. Dnes už existuje řada elegantních vysvětlení, ale další experimenty stále pomáhají problematiku lépe pochopit. Patří k ním i právě zveřejněné pokusy se šimpanzi.

Altruismus je na první pohled nevýhodný. Proč plýtvat svým časem a energií na pomoc někomu jinému? Sobci veškeré úsilí věnují tomu, aby se sami udrželi při životě a rozmnožili se. Tím pádem po sobě zanechají více potomků a brzy by měli v populaci zcela převládnout.

Jak to, že se s altruismem u zvířat stále setkáváme? Biologové postupně přišli s několika vysvětleními. Ukázali, že nesobecké jednání je zpravidla skrytě sobecké - zvířeti se v dlouhodobém časovém horizontu vyplatí. (Sobectví však u zvířat  nemá doslovný smysl, protože morálka je výlučným vynálezem člověka. Je to jen zkratka popisující takové chování, které jedinci prospívá, aniž bychom ho jakkoli morálně hodnotili.)

Snadno pochopitelné je nesobecké chování mezi pokrevními příbuznými. Jedinec v takovém případě vlastně pomáhá svým vlastním genům, jejichž kopie sídlí v tělech bratrů, sester či potomků. Proto dává smysl například rodičovská péče nebo existence sterilních včelích dělnic pečujících o matku a její potomstvo.

Dalším druhem altruismu je typ „něco za něco". Ten je běžný i u nepříbuzných jedinců. Pokud má například šimpanz přebytek potravy, vyplatí se mu část darovat méně úspěšnému kolegovi. Až se v budoucnu situace obrátí, může počítat s protislužbou.

ČTĚTE TAKÉ: Šimpanz házející kameny po lidech potěšil zoology

Chceš pomoci? Musíš si říct

Zoologové z Kjótské univerzity nyní v časopise PLoS ONE publikovali výsledky pokusů se šimpanzi. Dva nepříbuzné šimpanze umístili do sousedících boxů tak, aby na sebe viděli, mohli spolu komunikovat a předávat si nástroje, ale nemohli přecházet z jednoho boxu do druhého.

Jeden ze šimpanzů se mohl dostat ke sladké šťávě, ale potřeboval k tomu nástroj, jímž disponoval šimpanz v sousedním boxu. Samotnému mu nástroj k ničemu nebyl, protože do jeho boxu vědci žádný pamlsek neumístili. Pokus se několikrát zopakoval, přičemž role obou zvířat se neměnila. Altruisticky se chovající šimpanz tedy nemohl počítat s tím, že mu kolega jeho službu vzápětí oplatí. Pokud mu nástroj půjčil, činil tak s výhledem na oplátku někdy v daleké budoucnosti.

Šimpanzi si nástroje ochotně půjčovali, ale nečinili tak sami od sebe. Vždy čekali, až jejich partner o pomoc požádal - například tím, že prostrčil ruku otvorem nebo zaklepal na stěnu. Pokud tak neučinil, majitel nástroje se s pomocí nenamáhal, a to ani v případě, že viděl opakované neúspěšné pokusy svého kolegy dostat se k potravě.

Autoři výzkumu dospěli k závěru, že takové jednání je nejekonomičtější. Šimpanz ochotně pomůže, je-li o to požádán, čímž zvyšuje šanci, že mu kolega v budoucnu oplatí stejnou mincí. Ale bez přímé výzvy nehne prstem a minimalizuje tak riziko, že s pomocí přispěchá nevhod a napáchá tak (i sám sobě) více škody než užitku. Člověku, který se například někdy pokoušel pustit v tramvaji sednout staršího člověka a dočkal se místo poděkování kleteb ve stylu „Co ze mě děláš mrzáka?", takovou strategii dokáže pochopit.

Foto: profimedia.cz, Yamamoto/Humle/Tanaka/PLoS ONE