Halštat v Alpách
Nejstarší solný důl na světě hodlá zachránit svou galerii

Je to nejstarší solný důl na světě a nevyčerpatelný zdroj archeologických objevů: lokalita Hallstatt (Halštat) v rakouských Alpách se bude rekonstruovat, aby byly zachráněny její hlavní galerie před postupem hory. Zpevňovací práce zahájené v polovině srpna mají za cíl zachovat lokalitu zanesenou v roce 1997 na seznam světového dědictví UNESCO příštím generacím, citovala agentura AFP zemského hejtmana Horních Rakous Thomase Stelzera.

"Stejně jako ve všech dolech vyvíjí půda tlak na galerie a hrozí, že je uzavře, pokud nic nepodnikneme," řekl rcheolog Hans Reschreiter, který zodpovídá za vykopávky.

Hallstatt však není důl jako ostatní. V lokalitě se těžilo již před 7 tisíci lety a místní důl je nejstarším solným dolem na světě. V první polovině prvního tisíciletí před Kristem tam žila bohatá civilizace, která dostala název halštatská kultura.

Halštatská úžlabina nad jezerem ve výšce více než 800 metrů nad mořem, kterou obdivují turisté z celého světa, v sobě ukrývá obrovské ložisko soli, jež je pozůstatkem po oceánu, který tam byl před 250 miliony let. Hornický cepín z jeleního paroží, který tam byl objeven v roce 1838, pak svědčí o tom, že se tam lidé 5 tisíc let před Kristem snažili těžit sůl, řekl Reschreiter.

Ale až v polovině 19. století zajistil objev velké nekropole slávu této lokalitě a dal nejstarší době železné název halštatská kultura. "Byly zde exhumovány tisíce těl, která u sebe měla bohatou bronzovou výzdobu, jež byla jinak vyhrazena pouze nejmajetnějším osobám. Kosterní ostatky nesou známky těžké fyzické práce vykonávané již od dětství a jsou zde i známky nebývalé prosperity," říká Reschreiter.

Sůl, která byla dlouho nazývána bílé zlato, byla v té době velmi ceněna a Hallstatt tehdy produkoval až tunu soli za den a zásoboval polovinu Evropy, říká expert. "Tato těžko přístupná lokalita byla v roce 800 před Kristem nejbohatší na kontinentě," říká. Svědčí o tom zejména meče s rukojetí z africké slonoviny a nádoby na středomořské víno, které se tam našly.

Druhá vlna vykopávek, které před šedesáti lety zahájilo Muzeum přírodní historie ve Vídni, přinesla další sérii překvapení. V pozůstatcích galerií ukrytých více než 100 metrů pod zemí archeologové objevili unikátní svědectví o průmyslové činnosti z doby bronzové (mezi lety 3000 a 1000 před Kristem)," uvádí Reschreiter. Zdůrazňuje, že v dolech pracoval velký počet lidí a práce byla pečlivě organizována.

Platba v naturáliích

Kromě podpěrných sloupů starých více než 3 tisíce let a dokonale konzervovaných solí byly objeveny četné nástroje a kožené rukavice, které tehdy lidé užívali, a zbytky pochodní, jimiž byly galerie osvětlovány. Archeologové také objevili lano silné jako pěst a dřevěné schodiště z doby 1100 let před Kristem, nejstarší v Evropě.

Důl byl stále v provozu. Využívali ho Keltové - Hallstatt se někdy považuje za jejich metropoli - a v římské době dostávali legionáři umístění na Dunaji mzdu v naturáliích: v soli.

Dnes tam pracuje asi 40 lidí a ročně se tam vytěží 250 tisíc tun soli s využitím technologie těžby s pomocí vody pod vysokým tlakem.

"Sůl už nemá tu hodnotu jako ve starověku. Má ale více využití, zvláště ve farmaceutickém a chemickém průmyslu," říká technický ředitel firmy Salinen Austria Kurt Thomanek.

Ostatně pomocí moderních galerií dolu mohou být objevovány prehistorické prostory, zdůrazňuje Reschreiter. "Spolupráce s těžební společností je vynikající. Naštěstí, protože dosud jsme vytěžili jen jedno až dvě procenta lokality," dodává.