Pasoucí se sobi udržují arktickou vegetaci pod kontrolou, čímž snižují množství tepla, které planeta absorbuje. Podle finské televize YLE je o tom přesvědčen profesor Lauri Oksanen z univerzity v Turku na jihozápadě země. Podle Oksanena tak sobi zpomalují globální oteplování.
Sněhová pokrývka tundry odráží velké množství slunečních paprsků zpět do kosmu, zatímco tmavší rostlinstvo hodně energie přijímá, což zahřívá okolí vegetace a v konečném důsledku i zemskou atmosféru. Finští vědci porovnali oblasti v Norsku, kde se sobi během léta nesmějí pást, s obdobnými finskými územími, na kterých sobi hledající si potravu ovlivňují růst keřů a stromků. Ze studie vyplývá, že zarostlá místa Norska vyzařují mnohem více tepla.
"Teplotní rozdíl mezi tím, co se děje zde (v Norsku) a ve finské oblasti během tří jarních měsíců, března, dubna a května, je dostatečný k tomu, aby roztál kubický kilometr ledu. A to není málo," vysvětlil Oksanen.
Zatímco sníh odráží sluneční paprsky zpět do vesmíru nejlépe, na opačném konci žebříčku jsou zalesněné oblasti. Světlé lišejníky, známé také jako sobí mech, neboť tvoří významný podíl stravy těchto jelenovitých přežvýkavců, rovněž odráží velkou část paprsků. To znamená, že příliš mnoho sobů spásajících lišejníky rovněž přispívá k růstu globálních teplot.
Za velký problém pro zemské klima považuje Oksanen kultivaci půdy na severu, zejména pak vysoušení mokřadů, což přispívá ke zvětšování lesní plochy. Atmosféru by podle něj významně ochladilo opětovné prořídnuti lesů a přirozený návrat mokřin.
