Lososi žijí většinu života v moři. Kvůli rozmnožování ale plavou proti proudu sladkých řek do vnitrozemí kontinentů. Žraloci rodu Bandringa na tom nejspíš byli podobně. Jen plavali obráceně.
Podivuhodná zvířata žila před třemi sty deseti miliony let. Vědci jich doposud rozeznávali dva druhy - Bandringa rayi a Bandringa herdinae. O jednom si mysleli, že žil ve sladkých vodách, konkrétně v bažinách. Druhý měl žít v mělčinách na kraji oceánu. Lauren Sallanová a Michael Coatesac z Chicagské univerzity však fosilie obou druhů žraloků důkladně prozkoumali a v časopise Journal of Vertebrate Paleontology teď tvrdí, že šlo o druh jeden. Vědci neznají žádného v současnosti žijícího žraloka, jenž by se choval stejně.
Místo, kde zvíře zemře, ovlivňuje, co se z něj dochová. To by mohl být důvod, proč byl jeden druh žraloka omylem považován za dva. Ve sladkovodních nalezištích se uchovávají kosti a chrupavky, kdežto v moři spíš měkké tkáně. Když vědci dali obojí dohromady, získali představu o anatomii pradávného žraloka a z ní i o jeho pravděpodobném způsobu života.
Říční odysea
Dospělí žraloci z rodu Bandringa byli dlouzí až tři metry. Měli rypák připomínající nos pilouna nebo veslonose. Zabíral polovinu délky těla celého zvířete. Čelisti se podle vědců hodily k vyjídání potravy ze dna. Žraloci měli hodně smyslových orgánů, které se jim mohly být užitečné k hledání potravy v zabahněné vodě. Vlastnili čidla zaznamenat drobné změny tlaku i elektrického pole. Podobné smysly mají i někteří dnešní žraloci a další obratlovci, kteří se tráví život v kalných tocích a zátočinách. Třeba ptakopysk.
Samice žraloků ovšem bahnitou vodu opouštěly a putovaly snášet vajíčka do pobřežních mělčin. Když se potěr vylíhl, vydal se na strastiplnou cestu proti proudu řek tehdejšího superkontinentu Pangei. Dá se předpokládat, že se jich dospělosti dožil jen nepatrný zlomek. Pokud si ze žraloků v mládí neudělal nikdo svačinku a vyrostli, mohli být před nepřáteli v bezpečí. Nejspíš si pak na ně troufnul už jen málokdo.
Lagerstätte
První fosilie dávného žraloka objevil v roce 1969 paleontolog Rainer Zangerl, který, ač původem Švýcar, strávil většinu života ve Spojených státech. Nešel je na nalezišti Mazon Creek poblíž města Morris v americkém státě Illinois. Pozdější paleontologové objevili na stejné lokalitě i žraločí líhně. Našli jak zbytky skořápek, tak čerstvě vyklubaná žraločí mláďata, která zastihla smrt dřív, než se stačila na světě trochu rozhlédnout.
Mazon Creek je jedno z nejlepších paleontologických nalezišť na naší planetě vůbec. Do dnešní doby na něm vědci vykopali okolo čtyř stovek druhů rostlin a 320 zvířat. Živočichové jsou sladkovodní i mořští.
I anglicky mluvící paleontologové používají, když hovoří o Mazon Creeku, německé slovo "lagerstätte". Pro běžného Němce to znamená jen naleziště, případně lůžko nebo skládku. Pro paleontologa je to ale naleziště mimořádně bohaté. Další lokality, které si vysloužily stejné označení, jsou třeba proslulé Burgesské břidlice v Kanadě nebo souvrství I-sien v čínské provincii Liao-ning.
