Vědci zrekonstruovali složení atmosféry v uplynulých 220 milionech let. Oproti předpokladům to vypadá, že v časech dinosaurů bylo na Zemi méně kyslíku, než to dosud vypadalo. Proč byli tedy tak velcí?
Složení plynného obalu naší planety by asi většina lidí dala přibližně dohromady. Nejvíc je dusíku, přibližně sedmdesát osm procent. Po něm je kyslík, s necelými jednadvaceti procenty. Následuje argon, oxid uhličitý a další plyny, to všechno počítáno v objemových procentech. Obsah plynů v atmosféře se mění podle toho, jak jste zrovna vysoko. Nikoho asi nepřekvapí, že se měnil i v historii našeho světa. Skupina vědců, vedená Ralfem Tappertem z Albertské univerzity v kanadském Edmontonu, teď došla na tomto poli k neočekávanému výsledku.
V časopise Geochimica et Cosmochimica Acta seznamují badatelé odbornou veřejnost s novým odhadem skladby atmosféry v průběhu věků. Vypadá to, jako by v historii našeho světa bylo v atmosféře méně kyslíku, než dosud geologové a další výzkumníci předpokládali.
Kdyby se výsledky Tappertova týmu potvrdily, odstřelilo by tu jednu z teorií, která má vysvětlovat na dnešní poměry gigantické rozměry pravěkých zvířat. Část vědců totiž navrhovala, že jim pomáhala větší koncentrace kyslíku.
Izotopové počty
Rostliny vážou z atmosféry uhlík. Ten se v atmosféře vyskytuje v různých izotopech - variantách stejného prvku, jehož atomy mají sice shodný počet protonů ale odlišný počet neutronů. Zastoupení různých izotopů uhlíku je ovlivněno složením atmosféry, takže se dá zpětně použít jako záznamník. Udělal to tak i Ralf Tappert a jeho spolupracovníci. Analyzovali celkem 538 rostlinných zbytků dochovaných v jantaru z nalezišť po celém světě. Stáří nejvěkovitějšího odhadují na 220 miliónů let. Pocházel z italských Dolomit.
Přesnost měření ověřili badatelé stejným druhem rozboru na vzorcích rostlin ze současnosti. Koncentrace kyslíku vycházela většinu měřeného období mezi deseti a patnácti procenty. Jestli je to pravda, žijeme v prostředí, v němž je téměř dvojnásobek kyslíku než většinu minulosti. Odhad Tappertova týmu je v rozporu se staršími výsledky jiných vědců, jimž vycházelo množství kyslíku v atmosféře v mnoha geologických érách vyšší než dnes.
Proč byli velcí?
Největší stvoření všech dob je, aspoň dokud někdo neobjeví kosti nějakého většího, v současnosti žijící plejtvák obrovský. Je to ovšem vodní živočich. Na souši je situace odlišná. Dnešní sloni a nosorožci se ani zdaleka nemohou rovnat obrům minulosti, například dinosaurům ze skupiny sauropodů. Možná největší z nich, Argentinosaurus, mohl být dlouhý od hlavy k ocasu 30 až 35 metrů a vážit 80 až sto tun. Pro srovnání: plejtvák obrovský má 180 tun, slon ovšem jen osm.
Souvislost obřího vzrůstu dinosaurů s kyslíkem se zdá logická. Štěpení organických sloučenin na oxid uhličitý a vodu za pomoci tohoto plynu je nejvýhodnější způsob získávání energie dostupný živým organizmům. Kdyby bylo kyslíku víc, mohli by si snad dovolit větší těla.
Pokud však největší suchozemští tvorové všech dob žili v době, kdy byl obsah životadárného plynu ve vzduchu poloviční, musí mít jejich vzrůst jinou příčinu. Mohlo by jít třeba o způsob obrany před nepřáteli.
