I v období, kdy byli dinosauři na každém rohu, existovala prostředí, kam nepronikli. Voda bylo jedno z nich. Nová práce ale ukazuje, že přece jen existovaly výjimky.
Spinosaurus aegyptiacus žil asi před pětadevadesáti miliony let. Jako první ho v roce 1915 popsal německý paleontolog Ernst Stromer (1870 - 1952) na základě zkamenělých kostí nalezených poblíž dnešní obce Bawiti v severním Egyptě. Kosti putovaly do Mnichovského muzea, které však v dubnu 1944 srovnal se zemí nálet RAF. Ze Spinosaura se proto zachovaly jen Stromerovy poznámky a nákresy. Další nálezy fosilií enigmatického druhu se omezily vesměs jen na několik málo kostí. Všechno změnil až nejnovější a zatím nejúplnější objev z Marocké části Sahary.
Skupina výzkumníků v čele s Nizarem Ibrahimem z Chicagské univerzity na jeho základě tvrdí, že S. aegyptiacus žil jinak než všichni ostatní dinosauři. Svoji teorii zveřejnili vědci v časopise Science. Spinosaurus podle jejich názoru připomínal životním stylem krokodýla.
To je neobvyklé, poněvadž dinosauři byli téměř výlučně suchozemská zvířata. V dobách jejich dominance na souši ovládali vodní prostředí jiné skupiny obratlovců. Byli to třeba ichtyosauři (dinosaurům nepříliš příbuzní), žraloci, nebo už zmínění krokodýlové.
Těžké kosti
Víc než patnáctimetrový S. aegyptiacus, délkou překonávající i známého Tyrannosaura, byl mezi dinosaury asi podobná kuriozita, jako jsou dnes nelétaví pštrosi mezi ptáky. "Pracovat na tomhle zvířeti bylo jako studovat mimozemšťana z vesmíru," prohlásil Ibrahim. "Nepodobá se žádnému jinému dinosaurovi, kterého jsem viděl." V místech, kde se kostra našla, se za Spinosaurových časů rozkládala rozsáhlá říční delta. S. aegyptiacus byl asi špatný chodec. Jeho dlouhý přímý krk mu nejspíš ztěžoval udržení rovnováhy.
O to lepší byl ale podle vědců plavec. Nozdry měl uprostřed lebky, nikoli na konci čenichu. To se hodí, pokud chcete dýchat s hlavou částečně pod vodou. Na běžném místě nozder měl tlaková čidla. Podobná mají i krokodýlové. Pomáhají jim vnímat pohyb vody.
Celá jeho tělesná konstituce působí jako výsledek adaptace k plavání. Kosti běžných dinosaurů byly většinou duté a odlehčené, S. aegyptiacus je měl naopak plné a těžké. Velryby, delfíni, ale třeba i tučňáci jsou na tom stejně. Těžší kosti potřebují, aby se mohli snadněji potápět.
Ostnatý ještěr
Spinosaurus měl malou pánev a krátké zadní nohy. Hodily se víc k pádlování než k chůzi. Obdobně se měnili předkové současných kytovců, když opouštěli souš a přecházeli k životu v moři. Přední nohy vodního dinosaura zakončovaly drápy, které se podle vědců dobře hodí k chytání slizké a mrštné kořisti, tedy ryb. K jejich pojídání měl podle paleontologů uzpůsobené i zuby. Pokud byste se v deltě plné Spinosaurů pohybovali, našli byste je asi snadno.
Měli totiž na zádech vysoký kostěný hřeben, jež jim dal i jméno. Znamená "ostnatý ještěr." Při potápění mohl hřeben vykukovat nad hladinu. Upínaly se k němu svaly, ale vedlo jím jen málo cév. Paleontologové si proto myslí, že měl signalizační význam, třeba jako límce agam. Nesloužil k zachycování tepla. Pokud je teorie o způsobu života Spinosaura správná, stává se jedním z nejpodivnějších dinosaurů vůbec.
