Britský telekomunikační magnát Mo Ibrahim (61) je ukázkovým příkladem úspěšného miliardáře. Zvláštní na něm je, že pochází ze Súdánu. Podobně jako Bono či Madonna i on agituje za lepší Afriku. Jde na to originálně - vyhlásil cenu pro největšího demokrata mezi bývalými africkými prezidenty.
Na nutkavou otázku, koho se mu uprostřed autoritářských režimů a kleptokratů podaří najít, budeme znát odpověď až 22. října. Prozatím byl zveřejněn žebříček afrických států s nejlepší vládou.
V letošním historicky prvním ročníku klání se na prvním místě umístila vláda ostrovního státu Mauritius, následovaný Seychelami, Botswanou, Kapverdami a Jihoafrickou republikou. Botswana byla oceněna jako nejlepší v otázce transparentnosti, Gabon zase v bezpečnostní sféře.
Největší pokrok od roku 2000 udělala podle hodnocení Rwanda, kde v 90. letech byla část obyvatelstva vyvražděna v genocidě.
Jako poslední skončilo Somálsko a Kongo (K) předposlední. Somálsko bylo označeno za zemi s nejhoršími právními normami, s nejhorší úrovní lidských práv a nejhorším hospodářským rozvojem. Súdán, který skončil na 45. místě, byl vyhlášen nejnebezpečnější africkou zemí.
Výsledky dnes vyhlásila Ibrahimova nadace. Vycházela přitom z údajů organizací jako OSN či Transparency International, podle nichž posuzovala situaci ve všech afrických zemích kromě severoafrických arabských států. Spolupracovala také s experty z Harvardu.
Země jsou řazeny na základě kritérií jako je bezpečnost, lidská práva, hospodářská stabilita, spravedlivé zákony, svobodné volby, kvalita infrastruktury a zdraví či míra korupce a chudoby.
Britský telekomunikační magnát súdánského původu chce svou hitparádu afrických vlád vydávat každoročně a přispět tak k vylepšení politické kultury Afriky, kterou loni označil za zásadní problém.
Ibrahim založil roku 1998 telefonní firmu CelTel se sídlem v Amsterdamu, která provozu mobilní sítě v patnácti afrických státech. Před dvěma roky ji za více než tři miliardy dolarů prodal kuvajtské Mobile Telecommunications Co. (MTC).
Iniciativu podpořil i bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela. Zřejmě se těší na cenu pro nejdemokratičtějšího bývalého prezidenta. Nejde o pakatel, svou štědrostí předčí i cenu Nobelovu. Vítěz si odnese pět milionů dolarů ihned a doživotně mu bude každoročně vypláceno 200 tisíc dolarů jako přilepšení k důchodu.
Dr. Mohamed "Mo" Ibrahim si nad trpkým osudem bývalých prezidentů posteskl pro deník The New York Times už vloni. Skoro jako by jim nezbývalo nic jiného než krást, jinak by totiž prý na rozdíl od západních lídrů ocitli v chudobě. Věří, že jeho doživotní renta pro ně tedy bude dostatečnou motivací, aby se proměnili v beránky.
Podmínkou, aby si peníze odnesli, je být řádně zvolen ve spravedlivých volbách, zlepšit během svého úřadu bezpečnost, zdravotnictví, ekonomiku a vzdělávání a předat demokraticky vládu svému nástupci. Již nyní je jasné, že potenciálních uchazečů nebude zrovna příliš. Cena proto podle rozhodčí komise, ověnčené zvučnými jmény světových státníků i expertů, nemusí být udělena každoročně.
Na archivním snímku Mo Ibrahim, nedatováno.
Foto: archiv
