Stále více albínů v Africe umírá na rakovinu. Rozhodující roli v tom hraje diskriminace a pronásledování. Ve světě žije na 17 tisíc osob jeden albín, ale na černém kontinentu jejich procento stále vzrůstá, jeden albín připadá na pět tisíc osob. Píše o tom italský deník Corriere della Sera.
"Albíni mají velmi světlou pleť, ochlupení a vlasy," vysvětluje Antonio Costanzo, šéf operativní dermatologické jednotky organizace Humanitas. "Chybí jim enzym tyrosináza, který hraje roli v produkci melaninu, pigmentu, který pomáhá chránit před ultrafialovými paprsky. Jeho nedostatek vede k chorobné změně pleti s předčasným stárnutím a zvyšuje riziko rakoviny při pobytu na slunci," dodává.
V Africe však nejde jen o tento problém. Na předčasných úmrtích albínů se podílejí především sociální a kulturní faktory. Kvůli barvě pleti jsou často diskriminováni. Proto mají problémy s přístupem ke vzdělání a zaměstnání a jsou nuceni vykonávat ponižující práce v zemědělství, kde jsou více vystaveni slunci. Chybí jim navíc znalosti o tom, jak předcházet rizikům.
Podle africké organizace SNUPA, která se v Ugandě zabývá albíny, roste počet případů rakoviny kůže u těchto osob právě proto, že mají nepatrné znalosti o příznacích nádoru a jsou často vyloučeni ze své komunity.
Podle zprávy OSN umírá v Africe 98 procent albínů před čtyřicítkou, z toho 80 procent na rakovinu kůže. "S takovými statistikami se nesetkáváme v západních zemích, kde se albíni dožívají běžného věku," říká profesor Costanzo. Na Západě se albíni chrání odpovídajícím oblečením a opalovacími krémy a vyhýbají se co možná nejvíce slunci. Podobná prevence v Africe neexistuje.
Nositelé neštěstí
Afričtí albíni jsou navíc hrozivě pronásledováni. V některých oblastech subsaharské Afriky jsou dokonce považování za nositele neštěstí a říká se jim tady zeru zeru (přízraky), zatímco v jiných oblastech se soudí, že jsou vybaveni kouzelnou mocí a že některé části jejich těla mohou zajistit štěstí a úspěch. To vedlo k případům mrzačení albínů. Malawi, Tanzanie, Uganda, Zimbabwe a Mosambik jsou země, kde žije nejvíce albínů a kde je pronásledování nejčastější. Odhadnout počet obětí je těžké.
Zpráva Evropského parlamentu z roku 2016 uvádí, že v roce 2015 bylo v 25 afrických zemích zaznamenáno 448 případů útoků na albíny. Jen v Malawi došlo v posledních pěti letech ke 150 případům usmrcení, útoků a porušování lidských práv. V subsaharské Africe se téměř všichni albíni obávají útoků a zabití. V srpnu odsoudil v Malawi soud tři osoby k smrti za zabití albína. Byli uznání vinnými z vraždy a vlastnictví částí lidského těla.
Počet útoků na albíny sice v posledních letech poklesl, ale strach mezi nimi je nadále veliký. Právě proto mají tendenci žít odloučeně od komunity. Tak jsou ještě více vyčleňování ze společnosti a zvyšuje tak i pravděpodobnost toho, že nebudou léčeni. Loni v lednu byl na summitu Africké unie v Addis Abebě na ochranu obyvatelstva trpícího diskriminací přijat nový protokol o právech handicapovaných osob, jako dodatek k africké Chartě lidských práv z roku 1981. Protokol požaduje od států, které ho podepsaly, aby handicapovaným osobám zajistily rovné využívání práv a vyloučily všechny formy jejich porušování. Protokol by měl vést ke zlepšení podmínek života osob s postižením, včetně albínů.
