Ropný bič
Černé prokletí. Ropa brání a škodí demokracii

Země bohaté na nerostné suroviny mají nápadně často diktátorské formy vlád. Jak ukazuje nová studie ze Spojených států, nebývá to žádná náhoda. Objevení nalezišť ropy vede k tomu, že autokraté upevňují svou moc. Existuje ale výjimka.

Hodnocení Saúdské Arábie washingtonským thinktankem Freedom House je už dlouhé roky stejné. Je to "nesvobodná země". V málokteré zemi na světě mají občané tak málo svobod jako pod vládou saúdských monarchů, uvádí se pravidelně ve studii této renomované nevládní organizace.

Absolutistické saúdské království je na tom ohledně politických nesvobod stejně bídně, jako byla Libye za Muammara Kaddáfího (přesto Západ žádné bombardování svých saúdských spojenců nepřipravuje...). Podobně mizerně je na tom podle Freedom House také Írán.

Vlády v Rijádu a Teheránu patří k nejrepresivnějším režimům na světě - a současně vládnou nad ohromnými zásobami ropy.

Nerostné bohatství je podstatným důvodem, proč je lid v těchto zemích utiskován. K tomuto závěru dochází Kevin Tsui, ekonom z Clemensovy univerzity v americkém státě Jižní Karolína (South Carolina).

"Objevení ložisek ropy v nějaké zemi vede k tomu, že se tam přechod k demokracii uskutečňuje pomaleji," zní, velmi stručně řečeno, závěr jeho práce, která se čerstvě objevila v renomovaném magazínu Economic Journal.

Že jsou země bohaté na nerostné suroviny častěji diktaturami, si (nejen) ekonomové všímají už déle. Například sami Afričané hovoří o "prokletí ropy".

Jestli při tom jde o vztah příčina-důsledek, případně do jaké míry, nebo jde prostě o náhodu, o tom se dosud experti přou.

Kevinovi Tsuimu se ale jako prvnímu ekonomovi podařilo vnést, takříkajíc, světlo do tmy. Ve své práci nezkoumá jen status quo, nýbrž analyzuje v dlouhém časovém úseku, jak se v té které zemi měnily politické systémy a procesy.

Tento vývoj srovnává s tím, kdy a v jakém množství byly v daných státech objeveny zásoby ropy. Podkladem mu byla poměrně detailní data ropného průmyslu o větších nalezištích zaznamenávaná od roku 1830. Tsui zná nejen kvantitu, ale i kvalitu "černého zlata" - včetně nákladů na těžbu a podobně.

Z jeho analýzy vyplývá jasný vzor (šablona). Když jsou v nějaké rozvojové zemi (zemi třetího světa) objeveny významnější zásoby ropy, vypadá to v ní s politickými svobodami o tři desítky let později výrazně hůře, než je tomu v zemi bez této nerostné suroviny.

Konkrétně Tsui stanoví: Pokud jsou objevena ložiska ropy za 280 miliard dolarů, vede to k tomu, že o 30 let později je na tom daná země na existujícím indexu demokracie o deset procent hůře.

Negativní vliv ropného bohatství se ovšem neprojevuje jen v arabských zemích, ale střetáváme se s ním všude, konstatuje ekonom. A dodává, že čím vyšší je kvalita ropy a čím snadněji se těží, tím silnější je tendence k útisku občanů.

Výjimka ale existuje. Pokud se ropa nalezne v zemi, kde už existuje pevná demokracie, stávající politické svobody to nijak negativně neovlivní.

Jak tento fenomén vysvětlit? Mnohé ukazuje na to, že autokratičtí mocipáni v zemích bohatých na nerostné suroviny postupují výrazně tvrději proti jakékoli formě opozice. Řada ekonomů k tomu vypracovala srozumitelné teoretické modely. Pokud nesedí autokraté na místech, z nichž rozhodují a můžou okrádat svou zemi, je to pro ně ohromná ztráta.