Jsou somálští piráti obětí nenasytného Západu?

Pro obchodní lodě jsou postrachem. Na chudičké pobřeží Afrického rohu však somálští piráti přinášejí bohatství. Oproti zbytku své zbídačené země si žijí rytíři štěstěny a jejich příbuzní v klidu a míru, v bezpečném přístavu Eyl. Kde jsou ale kořeny somálské piraterie? Rybáři znají odpověď.

Když Bile Wadani nesní o penězích, sní o ženách, zatím má tři. Slibuje si však, že přijdou další, píše list The Independent. Wadani právě volá své rodině z paluby zajaté lodi satelitním telefonem. Plaví se někde okolo Afrického rohu, poblíž hornatého pobřeží Somálska.

Jeho slova přeruší krátká dávka ze samopalu. Svou přesnou pozici nechce říci, prý ho honí cizí válečné lodě.

Wadani je jedním z nové generace pirátů, kteří udělali z Adenského zálivu nejnebezpečnější plavební cestu na světě. Úspěch jejich tvrdé a přizpůsobivé taktiky jsou tak veliké, že pojišťovací společnosti už varují vlastníky lodí, aby používali alternativní trasy.

Mezinárodní společenství utrácí za boj proti ozbrojencům miliony dolarů. Evropská Unie se rozhodla vyslat do oblasti válečnou flotilu složenou z lodí některých členských zemí. Poprvé v historii se unijní plavidla zapojí jednotně do vojenské akce. V Adenském zálivu jsou i ruské, americké i japonské lodi.

Nicméně ke kořenům problému nejde nikdo.

Riziko i odměna Wadaniho práce jsou obrovské. Jako stále více spoluobčanů se také on rozhodl chopit se šance na tučnou kořist v podobě ropného tankeru nebo naložené obchodní lodi. Lákadla velkých částek za výkupné mění pobřeží a dělá z pirátů novodobé hrdiny ve válkou zničené zemi.

Loďaři platí výkupné v milionech dolarů. Jen za letošek to je činí odhadem třicet milionů (570 milionů Kč), což je jedenapůlkrát íce, než roční rozpočet odštěpenecké somálské provincie Puntland, odkud novodobí rytíři štěstěny také operují.

Epicentrem pirátství je přístavní město Eyl v regionu Nugal. Pro bukanýry je přístavem klidu, protože je zvenčí nemírně těžko přístupné. Nyní ale perfektně funguje, hlavně díky tučným ziskům z piraterie.

Zbytek Somálska je zničený snad nekonečnými válkami, které se dvě dekády přelévají zemí. Hlavní město Mogadišu je v ruinách.

Ulice Eylu zato lemují nové budovy, prohánějí se jimi nová terénní auta, lidé mají laptopy, satelitní telefony a GPS.

Téměř každý zde má příbuzného mezi piráty. Fatima Jusufová žije v Eylu odmalička a popisuje mladé muže, kteří se vydávají na moře v malých skupinkách s automatickými zbraněmi, jako přínos pro celou komunitu.

Plány bojovníků jsou ale striktní. „Když chceme unést loď, nejezdíme ve více než šesti, sedmi lidech. Nechceme sebou brát lůzu. Tohle je vojenská taktika," vysvětluje Bile.

Fatima vyprávi, jak se lidé shromažďují k modlitbám a přinášejí tradiční oběti (podříznou kozu), když piráti vyplouvají za kořistí.

Na výnosném podnikání se živí ale i restauratéři, kteří zajišťují jídlo pro rukojmí. Ti jsou cenným obchodním artiklem a musí o ně být dobře postaráno. Z pirátů se stávají místní celebrity. I Sadíja Hadží by si chtěla jednou některého vzít za manžela: „Ne, pro mě není odpověď. Provdám se za piráta, protože to znamená život v pěkném domě a peníze."

Dvanáctiletý Muhammad Adle z blízkého Garowe, hlavního města Puntlandu, ví, co by chtěl po škole dělat: „Až dokončím školu, stanu se pirátem. Budu vydělávat pro svou rodinu a budu mít hodně peněz."

Wadani nesnil o kariéře plné nebezpečí. Vyrůstal v rybářské rodině, jejíž živnost podle něj zničili Evropané, když přijeli s průmyslovými rybářskými loděmi. Dodnes si pamatuje hrůzu na své první misi: „Nevíte, jestli to je válečná loď. Až když začnete střílet a oni neodpovídají, je jasno."

Somálské pobřeží se 3 300 kilometry je jedno z nejdelších v Africe. Moře je tam bohaté na tuňáky, mečouny, žraloky, krevety či langusty. Po pádu vlády Siada Barrého v roce 1991 se somálské vody otevřely všem.

Krást přijeli rybáři z šestnácti zemí, mnoho z nich se zbraní v ruce. Podle vyšetřovatelů OSN tehdy i členové EU přijeli a využili své technologické převahy, když přestali jednat s nelegitimními somálskými úřady.

Srážky mezi místními rybáři a velkými zahraničními podniky na konci devadesátých let minulého století vyústily v mohutný vzestup piraterie.

Wanadi se sám považuje za jakousi formu pobřežní stráže. Podle jeho slov se mu mnoho přátel z moře nevrátilo, když jeli lovit ryby. Dal se tedy na pirátství a jezdí za jiným úlovkem.

Foto: Reuters, archiv