Americký bombardér B-29 Superfortress byl jednou z nesložitějších zbraní druhé světové války, stal se také symbolem ničivého bombardování Japonska. Čtyřmotorový letoun, jehož první prototyp vzlétl v září 1942 a který americké letectvo zařadilo do služby 8. května 1944, dokázal unést až devět tun pum.
Nálety superpevností, vyzbrojených zápalnými bombami, nejprve vymazaly ze světa mnoho japonských měst, než dva letouny, nesoucí jaderné pumy, zničily v srpnu 1945 Hirošimu a Nagasaki.
Útoky letounů, nesoucích jména Enola Gay a Bockscar, jsou ovšem dodnes předmětem sporů. Zastánci poukazují na to, že použití bomb zachránilo mnoho životů amerických vojáků. Podle odhadů amerického velení by při invazi a bojích jen na ostrově Kjúšú zemřelo přes 250.000 mužů a celkové ztráty by dosáhly milionu. Proti těmto číslům ale stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo.
Na druhou stranu se však také existují hlasy, podle kterých atomové bombardování Japonska s nejméně 120.000 oběťmi - dodnes jediný případ nasazení těchto ničivých zbraní v historii - pomohlo zabránit podobnému kroku za studené války. Statisíce mrtvých a raněných obyvatel Hirošimy a Nagasaki se staly názorným příkladem toho, že použití jaderných zbraní by vedlo jen ke zkáze a zmaru. Bez ohledu na to, kdo by atomovou pumu nebo raketu vypustil na nepřítele jako první.
Otazníky ale nevyvolává jen použití B-29 při dvojici útoků na Hirošimu a Nagasaki. Stříbrné stroje už půl roku předtím generál Curtis LeMay nasadil do rozsáhlé bombardovací ofenzívy, během níž zápalnými pumami sežehl rozsáhlé oblasti země vycházejícího slunce. Popelem lehly desítky tisíc převážně dřevěných budov v Tokiu i dalších městech, počty obětí se dodnes jen odhadují, uvádí se nejméně 200.000 mrtvých civilistů a kritici dnes hovoří o tom, že šlo válečný zločin.
Po skončení druhé světové války sice začalo americké letectvo (jako samostatná složka začalo fungovat v roce 1947) hledat nástupce B-29. Ještě během korejské války v letech 1950 až 1953 se ale Američané bez superpevností neobešli. Ty proměnily v sutiny mnoho důležitých severokorejských měst a ničivé následky měly nálety i na infrastrukturu. Nad Koreou přišli Američané o 35 strojů - ztráty byly asi desetkrát menší než během náletů na Japonsko, množství pum bylo přitom téměř stejné.
Dálný východ mezi roky 1944 a 1953 byl jediným místem, kde se Boeingy B-29 dostaly do ostrého nasazení, původně ovšem americké velení plánovalo i jejich využití v Evropě. Superpevnost totiž ve srovnání s nejrozšířenějšími americkými bombardéry B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator nabízela nejen vyšší nosnost, ale také uměla létat rychleji a výše a její se posádka díky přetlakovému trupu nemusela obávat ani nepohodlí při dlouhém pobytu v téměř desetikilometrové výšce.
Kvůli zdržení, které provázelo zavádění stroje, se ovšem plány změnily. Novy Boeingův bombardér byl převratný, ovšem také neobvykle složitý stroj a jeho vývoj provázely potíže. Při havárii druhého prototypu v březnu 1943 zahynul zkušený testovací pilot Edmund Allen, potíže mělo letadlo například s nepříliš spolehlivými motory, které se i u sériových kusů často přehřívaly. Nakonec se ale podařilo potíže překonat a měsíc po zařazení do výzbroje, v červnu 1944, se B-29 vydaly poprvé do akce.
Ve službách amerického letectva vydržely superpevnosti až do roku 1960 (vylepšený model označený B-50 ještě o pět let déle) a končily v pomocných rolích, sloužily i k vypouštění zkušebních letounů včetně nadzvukového průkopníka Bell X-1. Potkaly se tak i s dodnes používaným bombardérem B-52. Boeingy B-29 létaly pod jménem Washington také u britského Královského letectva a v Sovětském svazu se pak stavěly kopie Tupolev Tu-4, založené na strojích, které v SSSR za druhé světové války nouzově přistály.
Z téměř 4000 letounů, které byly mezi roky 1943 a 1946, přežil do dnešních dnů jen zlomek. Ve Spojených státech, Velké Británii a Koreji jsou vystaveny zhruba dvě desítky kompletních B-29, včetně strojů Enola Gay a Bockscar, k vidění jsou i části letadel nebo vraky. V letuschopném stavu jsou dnes už jen dva Boeingy B-29 Superfortress, jeden se jmenuje FIFI a druhý Doc (pojmenovaný je po trpaslíkovi z animované Sněhurky, jehož obrázek také nese na trupu). Oba jsou z roku 1944 a oba létají ve Spojených státech - a kamkoli zavítají, budí zaslouženou pozornost.
