Pro ozbrojené síly USA je mise v Afghánistánu nebezpečná. Washington proto nechává v rekordním čase postavit ohromné vzducholodě, které mají pomáhat chránit americké vojáky. Má jít o největší vzdušné lodě bez lidské posádky na světě.
Zbrojní koncern Northrop Grumman dostal zakázku za nejméně 517 milionů dolarů na dodávku tří pozorovacích vzducholodí. Mají být postaveny, vyzkoušeny a předány Pentagonu do 18 měsíců.
O zakázku se ucházel i výrobce zbraní Lockheed Martin, který příslušnou techniku zkoumá už řadu let. Koncern má na skladě prototyp P-791 dlouhý 38 metrů, který už má za sebou letové testy.
Jak Northrop Grumman, tak Lockheed Martin se v konkursu projektu LEMV (Long Endurance Multi-Inteligence Vehicle) ucházeli o takzvaný hybridní létající objekt - křížence letadla a vzducholodě. P-791 pohánějí turbodieselové motory a ve vzduchu pohon zajišťuje centrální turbogenerátor generující elektřinu.
Podle údajů Northrop Grumman je pozorovací (výzvědná) vzducholoď více než 100 metrů dlouhá. Zatím nejdelší vzducholoď, která je v provozu, je německý Zeppelin NT zdéli 75 metrů.
Na splnění zakázky se Northrop Grumman spojil s britským podnikem Hybrid Air Vehicles (HAV). Britové zkoumají a testují vzducholodě už desetiletí, nejnověji řadu SkyCat. Přesto se firmě dosud nepodařilo hospodářsky prorazit. Podnik změnil několikrát majitele i jméno. Duchovním otcem hybridních plavidel SkyCat je vzdušný pionýr Roger Munk, který zemřel letos v únoru.
Podle HAV budou sice při svých misích bez lidské posádky, ale při dopravě na místo nasazení můžou mít i pilota. Výrobci nechtějí zveřejnit žádné bližší technické detaily.
Northrop Grumman uvedl, že vzducholodě můžou v během svého nasazení létat ve výšce šest kilometrů tři týdny. To otevírá možnost neustálé kontroly afghánského území ze vzduchu.
Zakázka Pentagonu znamená průlom pro moderní vzducholodě ve zbrojním byznysu. Experti počítají už roky s návratem takzvané technologie "lehčí než vzduch" v podobě velkých vzducholodí. Pomocí malých létajících objektů tohoto typu a malých balonů se už kontrolují hranice krizových oblastí.
Vedle zmiňovaných podniků vyvíjí nové vzdušné plavidlo také Boeing. Jeho koncept přepravce nákladů kombinuje vzducholoď s technologií vrtulníku.
Německé sny o gigantických vzducholodích splaskly
V civilním sektoru jsou zatím vzducholodi řídkým jevem. Jeden z nejodvážnějších projektů v historii letectví, který se snažila realizovat německá společnost Cargolifter, skončil roku 2002 v konkursu. V největší samonosné hale světa, dlouhé 360, široké 210 a vysoké 107 metrů, měly už v letech 2003 až 2004 parkovat dvě vzducholodě s délkou 260 metrů. Po nich měly následovat další a ještě větší.
Smělé vize však zatím zůstaly na papíře, pomineme-li stavbu zmíněné haly a menší pokusné vzducholodi Joey (Klokánek), která se stala oblíbenou atrakcí návštěvníků Brandu jižně od Berlína, jednoho ze cvičišť sovětské armády v bývalé NDR.
Kdyby se Cargolifteru podařilo uskutečnit plány, znamenalo by to menší revoluci v přepravě těžkých a rozměrných nákladů.
Nová generace vzdušných plavidel s označením CL 160 měla být schopna přenášet náklady o váze až 160 tun prakticky po celé zeměkouli. Nákladová plocha ve střední části trupu by pojala díly až 50 metrů dlouhé a osm metrů široké. Vzducholoď disponovala jeřábovým systémem, takže by nemusela přistávat a náklad by spouštěla anebo vytahovala ukotvena ve výšce jednoho sta metrů.
CL 160 měla létat rychlostí 80 až 100 kilometrů v hodině ve výšce do dvou kilometrů. Krátké zastávky k doplnění paliva byly plánovány vždy po deseti tisících kilometrech a posádka měla mít dostatek pohodlí na několik měsíců trvající pobyt ve vzduchu.
Halu pro vzducholodě v Brandu koupila britsko-malajská společnost, která ji přetvořila v Tropical Island, Tropický ostrov, uvnitř s imitací pralesa, moře a mimo halu postavila hotely pro stovky lidí.
Foto: aerospace-technology.com, film Zeppelin a Cargolifter
