Amazonky v zeleném
Americké mariňačky a izraelské dravé kočky

Jsou ženy příliš slabé na boj ve speciálních silách (Special Forces)? O jejich nasazování v první linii se v USA rozhořely prudké spory poté, co šéf Pentagonu Leon Panetta koncem ledna oznámil, že přestávají platit nařízení, která to ženám dosud zapovídala. Oslabí se tím bojová síla supervelmoci? Také o tom budou Američané debatovat v následujících třech letech.

V otázce rovnosti pohlaví jsou Spojené státy vpravdě příkladem ostatním. Ale pokud jde o válku, dominovaly dosud jiné hlasy. V armádě platilo nařízení Combat Exclusion Rule z roku 1994, které vojačky vylučuje z bojů, při nichž dochází k tělesnému kontaktu nebo ostřelování. Ženám dále nebyly otevřeny pozice, jež kladou obzvláště těžké nároky na fyzičku.

Do budoucna to, přinejmenším částečně, padá - také pokud jde o místa v elitních komandech. Podle Panetty padnou do roku 2016 v americké armádě všechny bariéry spojené s pohlavím. Jako první se má zrušit nařízení, které ženám nařizuje účast v boji pozemních jednotek.

Všechny složky armády USA mají během několika měsíců předložit plány, jak u nich lze vojačky integrovat. Podle průzkumu televize ABC podporují ženy v první frontové linii zhruba dvě třetiny Američanů.

Co ale na první pohled vypadá jako revoluce, je zatím spíše evoluce. Přechodná fáze od žen nebojovnic k bojovnicím totiž potrvá nejméně tři roky. Předpokládá se nicméně, že i poté zůstanou pozice, která pro ženy nebudou vhodné. Třeba u Navy Seals.

Nynější rozhodnutí velení Pentagonu ale nebylo bleskem z čistého nebe. Už loni armáda otevřela ženám 14 tisíc nových míst, do té díky vyhrazených mužům. Celkový počet míst, která dosud ve vojsku nemůžou obsadit, je zhruba 230 tisíc.

Ostatně, nařízení z roku 1994 se postrádá smysl už déle. Dnešní války už nejsou klasickými boji na frontě, kde se bojuje, a s více či méně bezpečným zázemím.

V asymetricky vedených válkách se ženy ocitají v ohnisku bojů stále znovu a znovu. Fakticky opakovaně bojují v první linii, ať už si ve štábech ve Washingtonu a jinde píší do příruček cokoli.

Tajné bojovnice v mužských uniformách

Ve válkách v Iráku a Afghánistánu dosud sloužilo 280 tisíc žen. Z nich se domů v igelitovém pytli vrátilo 152. Kulky a bomby se jim nevyhýbají

Jako vojačky, byť šlo o výjimky, bojovaly ženy už v americké válce za nezávislost (1775 až 1783). Jsou zdokumentovány případy, kdy se ženy oblékly do uniforem, vydávaly se za muže a po jejich boku také bojovaly.

Šlo třeba o Deborah Sampsonovou a Margaret Corbinovou. První sloužila v kontinentální armádě celé tři roky. Deborah se vydávala za Roberta Shurtliefa; když ji odhalili, generál George Washington ji propustil do civilu se ctí.

První dveře pro regulérní vstup do US Army se ženám otevřely za druhé světové války. Válečné letectvo pro ně tehdy zřídilo speciální jednotku. Psal se květen 1942 a jednotka se jmenovala Women's Army Corps (WAC).

V srpnu téhož roku následoval WAVES u námořnictva a v září Women Airforce Service Pilots (WASP). Vše ale bylo míněno jako dočasné opatření. Po válce byly tyto jednotky demobilizovány, třebaže ne kompletně.

Ve WASP sloužily pilotky, jejichž hlavním úkolem bylo za kniplem transportovat letadla z USA do Británie. Celkem přeletěly oceán s 12 650 stroji 77 různých typů. Zahynulo při tom 38 žen - 27 v nasazení a 11 při výcviku.

Stálý přístup do americké armády se ženám otevřel tři roky po porážce nacistického Německa. Stalo se tak 12. června 1948 na základě zákona o integraci žen do ozbrojených sil (Woman's Armed Services Integration Act).

Dodnes nejvýše postavenou ženou v americkém vojsku je čtyřhvězdičková generálka Ann E. Dunwoodyová - povýšena byla roku 2008. Armáda USA má dnes zhruba 207 tisíc ženských vojáků, to je 14,3 procenta z celkového stavu. Ještě v roce 1973 jich bylo pouhých 43 tisíc.

Ženské na bodák? Raději ne, prý to oslabí armádu

Odpůrci žen bojujících v první linii mají několik hlavních argumentů. Mají potřebné fyzické předpoklady, jsou dost statečné, nebudou narušovat morálku a bojovou sílu jednotky?

Argumenty PROTI jsou stále silné. List Wall Sreet Journal dal například slovo iráckému veteránovi a dnešnímu právníkovi Ryanovi Smitovi, který musel ve válce se svými spolubojovníky přestát těžké zkoušky. Celých 42 hodin jich bylo například 24 napěchováno v obojživelném vozidle. Bez pauz na záchod. Pro vyměšování měli k dispozici pouze plastové lahve a igelitové sáčky.

Na konci cesty stáli nazí na jednom dvoře v Bagdádu, kde se podrobili protichemické očistě. Stříkali na ně hadicí vodu a pálili jejich ochranné oděvy. To je realita případných žen v boji, uvedl Smit.

Nazí a páchnoucí muži vedle nahých a páchnoucích žen? Pro muže by podle něj bylo nedůstojné ulevovat si v jejich přítomnosti. Narušovalo by to morálku.

Tady nejde o emoční stránku, odvahu a statečnost, ale fyzické předpoklady, řekla bývalá britská majorka Judith Webbová v televizi Channel 4. Důstojnice, která velela jako první žena v britské armádě jednotce pěchoty složené jen z mužů, argumentuje: "Dříve jsem si myslela, že jde o víc, ale tak tomu není, všechno se redukuje jen na tělesno."

Podobně smýšlí třeba Katie Petroniová, kapitánka námořní pěchoty USA, která loni na adresu žen v armádním listě Marine Corps napsala: "Smiřte se s tím! Nestvořili nás všechny stejné."

Izraelské tvrďačky

Řada armád světa uvádí, že mají ženy ve smíšených bojových jednotkách a že s tím jsou dobré zkušenosti. Jde třeba o Austrálii, Kanadu, Dánsko, Francii, Nizozemí, Norsko, Německo nebo Izrael. Háček je ovšem v tom, že vojačky v těchto zemích až na výjimky netáhnou do války a nebojují tam v prvních liniích.

To platí také o bundeswehru našich západních sousedů. Formálně se ženy bojových akcí účastnit mohou. V praxi je to ale jinak. Opět jde, jak už zmíněno, hlavně o tělesné předpoklady.

Dámy tak mají u bundeswehru otevřené dveře do elitního Komanda speciálních sil (KSK), ale jak se šušká, žádné z nich se ještě nepodařilo projít fyzickými testy.

Jako vojačky sloužily ženy už v první arabsko-izraelské válce (1947 až 1949). Kvůli nedostatku vojáků také bojovaly. Toho byly ale později zproštěny. Od roku 1953, po vzniku státu Izrael, se povinná vojenská služba vztahovala jak na muže, tak ženy, třebaže ne všechny. Podobně jako dnes.

Nedosáhneme skutečné rovnosti, pokud se ve službě v armádě, nejvyšším symbolu povinnosti, bude rozlišovat mezi mužem a ženou, prohlásil tehdy první izraelský premiér David Ben Gurion.

Izraelští odvodu schopní mladíci a dívky jsou dnes povolávání do vojenské služby po završení 18 let věku. Muži na tři a ženy na dva roky. Službě se zbraní se lze vyhnout z náboženských a některých jiných důvodů.

Do bojových jednotek izraelské armády (IDF) se odvádí kolem půldruhého tisíce žen. Toto číslo zůstávalo v uplynulých letech poměrně stálé.

Od roku 1953 zaznamenaly ženy v IDF mnoho viditelných až dramatických úspěchů. V roce 2005 bylo ženám otevřeno asi 60 procent pozic v armádě, o pět let později už to bylo 90 procent.

Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora smějí ženy do pilotních a navigátorských kursů. První vojenskou pilotkou se roku 2001 stala Alice Millerová. Loni studovaly na akademii izraelského vojenského letectva tři desítky kadetek. Od roku 2011 má IDF na seznamu generálmajorů první zástupkyni slabšího pohlaví - Ornu Baribayovou.

Kočky vrčí na sousedy. A koušou

Úspěšným příkladem izraelské bojové jednotky složené z mužů a žen je prapor Caracal, který funguje od roku 2000. V současnosti je zařazen k velitelství jih v rámci 512. brigády Sagi.

Zpočátku byl oblíbeným terčem vtípků, ale ty postupně utichly. Jde o velmi pohyblivou jednotku jednotku, jež má za úkol střežit hranici s Egyptem a Jordánskem. Zvláště izraelsko-egyptská hranice se hemží pašeráky drog, ilegálními imigranty a teroristy.

Loni v září padl jeden příslušník Caracalu v přestřelce s teroristy, kteří pronikli do Izraele ze Sinaje s uloupeným obrněným vozem egyptské armády.

Příslušníci Caracalu, jehož téměř 70 procent příslušníků jsou ženy, podstupují stejně náročný výcvik jako každý jiný bojový útvar pěchoty. Jednotka se pojmenovala podle karakala, kočkovité šelmy dosahující váhy až 25 kilogramů. Říká se jí také pouštní rys. Jméno šelmy je dovozeno od tureckého "kara kulak", což značí "černé ucho".