Radar stát bude. I přes současné pochybnosti si Julianne Smithová, ředitelka Evropského programu Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS Europe Program), myslí, že Američané „chápou, že jak Češi, tak Poláci investovali do stavby protiraketového štítu hodně politického kapitálu“, a nyní neustoupí.
Myslíte si, že Obamova administrativa ve finále ustoupí od výstavby raketového štítu v Evropě?
Myslím si, že je to spíš otázka postupu. Rozdíl oproti Bushově administrativě je hlavně v tom, že šli cestou „testovat, postavit, testovat, postavit“. Současná administrativa chce testovat, testovat, testovat, až si budou jisti, že systém opravdu funguje, a pak ho postaví.
Na co se nyní ptá viceprezident Biden a další vládní činitelé, jsou dvě otázky: kolik to bude stát a bude to opravdu fungovat? Současný tým v Bílém domě však zřejmě má ještě další nedořešené otázky a musím říct, že finanční krize jejich zodpovězení neučinila o moc snazší.
Také si chtějí nechat otevřená zadní dvířka pro případ, že by se jim podařilo vyřešit otázku Íránu. Pokud to nevyjde, tak to nevyjde, ale zřejmě se pokusí se s nimi dohodnout na nějakém závazku ohledně jaderného programu.
Pokud by ale opravdu nevěřili v raketový štít, tak by jednoduše prohlásili: Neplýtvejme penězi na studie a výzkum, prostě to nemůžeme postavit. Ale to nedělají. Myslím si, že radar se krátkodobě zpozdí, ale byla bych velmi překvapena, pokud by řekli, že ten systém nikdy nepostaví.
Takže si nemyslíte, že by se nakonec postavili zády k politikům, kteří se za radar postavili?
Oni chápou, že jak Češi, tak Poláci investovali do stavby protiraketového štítu hodně politického kapitálu. Někteří lidé šli do politického rizika a oni jim nechtějí říct: Podívejte se, byla to ta nejdůležitější věc na světě, ale teď to je vlastně úplně jedno…
Není to spíš takový postupný proces, na jehož konci zazní z Bílého domu, sbohem radare? Nejdřív Biden v Mnichově hovořil o nutnosti postavit až funkční radar a minulý týden Clintonová řekla ministru Schwarzenbergovi, že pokud se Írán polepší, radar vůbec stát nemusí…
Ale v tom jistá racionalita je. Někdo by mohl argumentovat, že pokud rozhovory s Íránci přinesou určité úspěchy, proč pak stavět štít. Možná, pokud se stane malý zázrak, se něco významně změní. Možná nebudeme potřebovat obranný systém, protože Írán (jaderná zařízení) nepostaví. Ale je to otevřená otázka. To uvidíme za několik měsíců.
V poslední době Barack Obama naléhá na spojence z NATO ze západní Evropy, aby mu více pomáhali v Afghánistánu. Bushova administrativa se spoléhala spíše na takzvanou „novou Evropu“, nové členy NATO ze střední a východní Evropy. Nedostává se například Česká republika na druhou kolej?
Současná administrativa ví velmi dobře, že spojence ze střední a východní Evropy potřebuje. Ale pravda je v tom, že se něco mění. V devadesátých letech USA věnovaly hodně pozornosti vaší části Evropy, protože tyto země procházely procesem, kdy se Evropa stávala opět svobodnou a jednotnou. Zapojit vás do (transatlantických) institucí bylo nejvyšší prioritou, stejně jako přinést stabilitu na Balkán.
Bush měl dobré vztahy se střední a východní Evropou částečně i proto, že měl tak špatné vztahy se západní Evropou. Tato dynamika se mění. Obama má se západní Evropou lepší vztahy než jeho předchůdce a vrací se to spíše do rovnovážného vztahu.
Neznamená to, že by na střední a východní Evropě nezáleželo, váha se přesouvá na Evropu jako celek.
Časy se mění. Je to i proto, že jste byli při zapojení do západních struktur tak úspěšní. Do jisté míry jste se stali oběťmi vlastního úspěchu. A pokud Obama přemýšlí o zapojení Ukrajiny, zemí na Balkáně, či Gruzie do NATO, tak myslí na vás, na vaše nápady a návrhy, jak postupovat a jak formovat strategii.
Ale myslíte si, že pokud jde o Afghánistán, bude se Obama snažit najít pomoc i nadále ve střední a východní Evropě? Myslíte si, že více vojáků pomůže uklidnit situaci v Afghánistánu?
Myslím si, že si nejdříve musí načrtnout plán postupu a uvědomit si, co vlastně chtějí. Pak si mohou říci, jak toho dosáhnout. Ale zřejmě budeme potřebovat více vojáků v Afghánistánu, i když si nemyslím, že oněch 30 tisíc vojáků bude znamenat takový posun.
Mohla by nová strategie Spojených států, obcházení Karzáího, pomoci vyřešit problémy s vládnutím v Afghánistánu? Může větší spolupráce s lokálními warlordy vést k úspěchu?
Ne, nemůžete mít slabou centrální vládu. Nemůžete dávat moc jen tak do rukou regionálních vůdců. Nedokážu si představit, že by to fungovalo bez propojení s Kábulem. Musí tam být nějaká forma spolupráce s centrem. Tak hrozí při budoucím rozvoji země vytváření nerovností.
Je však pravda, že Karzáí nemusí být tím pravým, který je schopný to zajistit. Bující korupce a neúspěchy ústřední vlády mu příliš nepomáhají.
Pákistánská rozvědka (ISI) hrála v minulosti důležitou roli v Afghánistánu. Myslíte si, že i nyní se snaží nějakým způsobem udržet pákistánsko-afghánské pohraničí nestabilní?
O této otázce jsme diskutovali s kolegy z Washingtonu. Existuje podezření, že ISI nepomáhá a ve skutečnosti hraje opačnou roli a přilévá olej do ohně. Tak si mohou udržet nějaké páky, kterými by mohli ovlivňovat dění v Afghánistánu.
Bylo pro americkou administrativu lepší spolupracovat s prezidentem Mušarafem, nebo se nyní Barack Obama dohodne s civilní vládou?
Pro Spojené státy vždycky bylo složité ten vztah nějak zvládat. Ať už to bylo lehčí s Mušarafem, nebo nyní s civilní vládou, tak realita je taková, že v kmenových oblastech (vládní vojáci) prostě prchají před smrtí. Myslím si, že je úplně jedno, kdo je u moci.
Bude strašně složité ty lidi přesvědčit, aby neuhýbali a bojovali.
Bush a Mušaraf si vybudovali celkem ucházející pracovní vztah. Je otázkou, jestli se to Obamovi podaří se současnou vládou Pákistánu. V tom bude hrát klíčovou roli Richard Holbrooke.
Děkuji za rozhovor.
Foto: velvyslanectví USA v Praze, AP a Reuters
