Kuba Raúla Castra není úplně Kuba jeho bratra, "comandanta Fidela". To, co byl doposud jen mlhavý dojem, se potvrzuje. Kuba se hýbe - trošku. Změna je skromná, zajisté křehká, ale nepopiratelná, napsal v úvodníku francouzský list Le Monde.
Změna se sice týká jen jedné věci, ale jedné z nejcitlivějších a nejpříznačnějších pro zemi, která je už víc než století ovládána železnou rukou: politických vězňů. Castrovská diktatura, i když to nepřiznává, totiž stále zavírá ty, kdo se odváží ji kritizovat, byť by to bylo těmi nejzákonnějšími prostředky.
Byl zahájen dialog mezi režimem a katolickou církví. "Dámy v bílém", manželky a blízké politických vězňů byly při svých nedělních poklidných manifestacích v Havaně šikanovány pochopy režimu. Církev dosáhla toho, že mohou své pochody bez obtěžování obnovit.
Ještě nápadnější je, že havanský arcibiskup Jaime Ortega, tentýž, který byl v 60. letech Fidelovým vězněm, dosáhl s úřady dohody, podle níž budou do svých provincií přemístěni političtí vězni, kteří byli vězněni daleko od nich, a že ti nejnemocnější z nich budou hospitalizováni.
Ještě tento týden by se měla konat druhá schůzka, na níž chce církev dosáhnout propuštění asi 200 politických vězňů.
Nejnaléhavější případ se jmenuje Guillermo Farinas. Tento bývalý voják, který přešel k disentu, drží už 91 dní hladovku. Jestliže dosud žije, je to proto, že na jednotce intenzivní péče v nemocnici, kde je, přistoupil na nitrožilní výživu.
Ukončení hladovky podmiňoval propuštěním 26 nejvíce nemocných politických vězňů. Dnes, kdy byl za zprostředkování katolické církve navázán dialog, své požadavky zredukoval na propuštění asi deseti vězňů.
To je také nejpravděpodobnější scénář. Díky němu by byl ušetřen Farinasův život a režim by se vyhnul nové vlně mezinárodního odsouzení podobné té, jaká následovala po únorovém úmrtí dalšího hladovkáře Orlanda Zapaty Tamaya.
Proč asi kubánský režim v této záležitosti volil spíš dialog než tvrdý přístup? Hospodářská situace ostrova jistě není skvělá. Socialistický model je nezdar. Kuba neprodukuje už skoro nic s výjimkou svých lékařů, doutníků a rumu. Ale hospodářské vysvětlení není úplně přesvědčivé. Obyvatelstvo je rezignované a zažilo už podstatně horší věci, když se zhroutil Sovětský svaz, který Kubu udržoval při životě.
Je tu něco jiného? Možná. Záležitost s politickými vězni možná ohlašuje začátek přizpůsobování - neodvažujeme se říct otvírání - režimu světu po studené válce. Bylo by zapotřebí dalších známek. Rádi bychom tomu věřili. Ještě trochu úsilí, soudruzi!
Foto: ČTK/AP
