Je to jedinečná událost na pomezí náboženského kázání a lekce z propagandy. Mexický prezident Andrés Manuel López Obrador pětkrát týdně v brzkých ranních hodinách ospalým novinářům dokazuje, kdo má v zemi monopol na informace. AMLO, jak se prezidentovi zkráceně přezdívá, oslaví 1. prosince rok od uvedení do úřadu. Z ranních novinářských schůzek, nazývaných maňaneras, učinil svou hlavní formu komunikace, píše AFP.
"Pro (amerického prezidenta) Donalda Trumpa je to twitter. Brazilský prezident Jair Bolsonaro má raději facebook. Pro (venezuelského exprezidenta) Huga Cháveze a jeho následovníka Nicoláse Madura je to rádio. AMLO - to jsou maňaneras," vysvětluje politolog Luis Estrada.
Téměř každodenní setkání s mexickými i zahraničními novináři jsou vždy stejná. Novináři se nejdříve musí nahlásit v prezidentském paláci na náměstí Zócalo ve starém městě. Je 5.30 ráno. Političtí zpravodajové, blogeři, fotografové a reportéři pokorně vytvoří frontu, s očima oteklýma spánkem a třesoucí se zimou se opírají o staré kameny paláce. O hodinu později, po krátké bezpečnostní kontrole, dostanou povolení vstoupit do obrovského tiskového sálu. Čeká je tu nepříjemné překvapení - je tu chladněji než venku.
V 7.00 příslušnice bezpečnostních složek zvolá: "Dobré ráno, pane prezidente." Na pódium vstoupí šestašedesátiletý Obrador v příliš velkém šedém obleku a modré kravatě a postaví se za řečnický stolek. Šedivé vlasy má pečlivě upravené, oči živé, ale těžká chůze dává tušit, že i pro něj jsou rána nelehká.
Monotónní setkání
Pokud bude Obrador tuto tradici opravdu dodržovat každý týden od pondělí do pátku, měl by na konci svého šestiletého mandátu dosáhnout rekordních 1500 tiskových konferencí.
AMLO nejdřív stovce novinářů popřeje hodně štěstí - ví proč, tato monotónní setkání mohou trvat i dvě a půl hodiny, bez přestávek. Přesto jsou v Mexiku, kde hlavy státu v 70. a 80. letech s novináři nekomunikovaly, podobná setkání revolucí. S nápadem Obrador přišel v roce 2000, když byl starostou metropole Mexika a chtěl v médiích zastínit tehdejšího mexického prezidenta Vincenta Foxe Quesadu. Od 1. prosince 2018 setkání využívá k oznamování sociálních opatření nebo vzkazům svým příznivcům i odpůrcům.
"Postupem času se z toho stal nástroj komunikace, který spíše než pro informování slouží k propagandě," říká Estrada. "Podobá se to kázání. Projev má mravokárnou povahu," upřesňuje politolog. Občas některý z novinářů prezidentovi položí otázku na ožehavé aktuální téma, Obrador ale odpoví zhruba na jednu ze tří.
Tisíce nepravd
Prezidentovy pravidelné ranní tiskové konference se dostaly do hledáčku organizací, které kontrolují pravdivost politických výroků. Jedna z nich, Spin TCP, využívá stejnou metodiku, jakou má pro výroky Donalda Trumpa list Washington Post. Za rok tiskových konferencí organizace napočítala 13 600 "prokázaných nepravd", SPIN TCP přitom sledovala pouze tato ranní setkání s novináři. Pro srovnání, Trump podle stejné metody za tři roky v úřadu řekl 13 500 nepravd.
Podobná čísla by novinářům měla poskytnout určitou představu o tom, co se ve skutečnosti skrývá za projevy, vydávanými za příklad transparentnosti a prezidentské odpovědnosti, uvádí Estrada. V sále je přesto až zbožné ticho a nikde není ani známky po tom, že by novináři byli odhodlaní proti Obradorovým výrokům bojovat.
Výjimkou bylo nezapomenutelné ráno 12. dubna, kdy se novinář Jorge Ramos z televize Univision rozhodl Obradorův monopol narušit a požadoval oficiální informace o počtech obětí násilných činů.
"Nemám kompletní čísla. Pošlu vám je," odpověděl tehdy prezident, aniž by upřesnil, kdy tak učiní.
