Vláda "elity"
USA jsou oligarchie, ne demokracie, tvrdí studie

Spojené státy a Rusko se v těchto týdnech střetávají kvůli ukrajinské krizi. Někteří dokonce předpovídají druhou studenou válku s někdejším otevřeným nepřátelstvím. Obě velmoci přitom mohou mít více společného, než si myslí. Kromě dohledu nad svými občany to je například oligarchie jako forma vlády. Alespoň podle autorů jisté studie.

To, že Rusku vládne úzká skupina mafiánů, někdejších agentů a podobně, není nic neznámého. Spojené státy se však snaží prezentovat jako země s nejdelší demokratickou tradicí, kde má hlas občanů velký význam. Je tomu skutečně tak?

Skupina výzkumníků z Princeton a Northwestern University usuzuje, že nikoliv. Ve své studii nazvané Testing Theories of American Politics: Elites, Interest Groups, and Average Citizens (Testování teorií americké politiky: Elity, zájmové skupiny a průměrní občané) předkládá tezi, že americká vláda nereprezentuje zájmy obyčejných lidí, nýbrž těch mocných a bohatých.

V podstatě tak tvrdí totéž, co před časem aktivisté z hnutí Occupy. Ti však současný systém využíváním produktů vyráběných korporacemi zároveň podporovali.

Autoři studie zkoumali 1779 politik přijatých vládou během let 1981 a 2002 (během vlády Baracka Obamy by výsledky mohly být trochu příznivější) a porovnávali je s požadavky většiny obyvatel, stejně jako se zájmy majetnější vrstvy a mocných zájmových skupin. Ukázalo se, že většina přijatých zákonů se shoduje s postoji ekonomické elity.

"Pokud většina obyvatel s ekonomickými elitami a organizovanými zájmy nesouhlasí, většinou prohraje. Kvůli silnému sklonu politického systému k zachovávání statu quo navíc obecně nedojde ke změně, ani pokud ji žádá většina Američanů," cituje z práce britský Daily Telegraph.

Pokud už se tužby obyčejných lidí ve sledovaném období podařilo naplnit, téměř vždy to bylo proto, že stejný zájem mělo deset procent nejbohatších.

Studie tvrdí, že ze čtyř hlavních teorií vysvětlujících fungování americké politiky (většinová volební demokracie, dominance ekonomické elity, většinový pluralismus a vychýlený pluralismus) nejvíce platí druhá a čtvrtá jmenovaná. Otázkou však je, zda tomu tak není více méně vždy a všude, ať už je forma vlády jakákoliv.