Konzervativní rozhlasový komentátor Rush Limbaugh loni v lednu mluvil o tom, že "média mají obamagasmus, protože Obama, tedy Barack Hussein Obama, předvídatelně vstoupil do prezidentské kampaně". Nyní Limbaugh na jednu stranu tvrdí, že za poslední rok moc nepoužívá všechna tři Obamova jména, ale také se rozčiluje.
"A jak bychom mu měli říkat? Barack Fitzgerald Obama? Barack Earl Obama? Měli bychom mu dát nějaké jiné druhé jméno?"
Podle Jeffa Greenfielda z webové publikace Slate to připomíná dobu před skoro 20 lety, kdy konzervativní média spílala moderátorovi televize CBS Danu Ratherovi za to, že hovořil o tehdejším viceprezidentovi jako o J. Danforthu Quayleovi.
Kritici celkem odůvodněně tvrdili, že užívání plného jména u politika, který si říkal Dan, má naznačovat a zesměšňovat jeho prominentní původ. Používání Obamova jména Hussein samozřejmě míří jinam: "Je to muslim! Není to skutečný Američan!" A pak tu je také nepochybný historický fakt: Američané jen zřídka zvolili, ba dokonce i nominovali prezidentského kandidáta s neobvyklým jménem.
Když se podíváme na 42 mužů v prezidentském úřadu: od Washingtona po Madisona, Granta, Wilsona, Clintona a Bushe jména připomínají severní Evropu, či předky z Irska, Skotska, Holandska a Německa. Jediný prezident měl jméno, které by se dalo čestně označit za nezvyklé: Eisenhower, náš jediný čtyřslabičný prezident. K té výjimce jen dvě poznámky: Každý mu říkal Ike. A když vyhrajete světovou válku, můžete se opravdu jmenovat, jak chcete.
Ale i když se podíváte na seznam neúspěšných prezidentských kandidátů, tak je to dost podobný příběh: Scott a Colfax, Greeley a Davis, Cox a Dewey, Mondale a Kerry. Pozornost poutá jen jedno divné jméno: Michael Dukakis. A rozhodně neprošlo bez povšimnutí. Když countryová zpěvačka Crystal Gayleová podporovala v roce 1988 proti tomuto demokratickému kandidátovi jeho republikánského oponenta George Bushe staršího, tak řekla na koncertě: "Vždyť ani nedokážu vyslovit jeho jméno."
Do jmen se dá strefovat i u viceprezidentských kandidátů. V roce 1964 republikánský kandidát Barry Goldwater často hovořil o Hubertu Horatiovi Humphreym. Pozdější viceprezident Humphrey tehdy poznamenal, že miliony Američanů mají "nechtěná" druhá jména. V roce 1980 do té míry zamotalo hlavu Jamesi Carterovi, který ho označil za Huberta Horatio Hornblowera-Humphreyho a zapletl tak do jeho jména hrdinu dobrodružných knih jménem Horatio Hornblower.
Tento příklad ilustruje, že by bylo zjednodušující tvrdit, že by šlo jen o bigotnost. Některá jména prostě přitahují vtipy. Ale jiná vyvolávají jeden z nejstarších lidských instinktů: strach z cizinců. Kdysi dávno tento instinkt dával smysl, ale dnes, kdy většina z nás přišla do styku s mnoha různými lidmi (doufejme), jsou jasné známky toho, že politická xenofobie slábne. Ve stočlenném Senátu je například 13 Židů, i když Židé tvoří jen asi 1,4 procenta populace.
Na druhou stranu tu jsou neobvyklá jména a potom neobvyklá jména s negativními podtóny. Ve svém projevu na sjezdu demokratů v roce 2004 o sobě Obama mluvil jako o "hubeném klukovi s legračním jménem" a vtipkoval, že lidé mu říkají všelijak od Usáma po "yo mama" (slangově hele mami).
Uším amerických bělochů zní jeho jméno divně. A pak tu je podobnost se jménem krvavého diktátora i nejhledanějšího teroristy světa. Že to je příliš velké pokušení pro jeho politické oponenty nemá ani zdaleka tolik společného s rasismem, jako se snahou zopakovat slogan, který použil Jesse Helms, když v roce 1972 porazil v senátních volbách svého řeckého oponenta Nicka Galifanakise: "Volte Helmse - Je jedním z nás!" Kdyby se Colin Powell v roce 1996 býval rozhodl kandidovat na prezidenta, toto poselství by se komunikovalo mnohem obtížněji.
Může Obama také hrát hru na jména? Inu, mohl by zkusit získat na svou stranu některé nejslavnější americké sportovce. Třeba by mohl v reklamním spotu použít bývalé basketbalisty, jako je Hakeem Olajuwon či Kareem Abdul-Jabbar, a samozřejmě boxerskou legendu Muhammada Aliho. Buď to, nebo si změnit jméno zpět na Barry, dát v Obamovi mezi "O" a "b" apostrof a jít po hlasech irských voličů.
Foto: AP
