Antoine de Saint-Exupéry se stal nesmrtelným díky Malému princovi

Francouzský letec a spisovatel Antoine de Saint-Exupéryho bývá označován za jednoho z největších humanistů 20. století, který celý život hledal nejlepší podobu člověka a jeho skryté dobré vlastnosti. Jeho nejslavnější dílo Malý princ, filozofická pohádka o dítěti v dospělém člověku, nepřestává působit ani po osmi desítkách let od jejího prvního vydání. Příběh o ztroskotání pilota na Sahaře, který v poušti potká Malého prince, pocházejícího z jiné planety, je jednou z nejprodávanějších knih všech dob. Jeho autor pravděpodobně zahynul při průzkumném letu, ke kterému 31. července 1944 odstartoval z Korsiky.

"Známe ho jako spisovatele a trochu jako letce, ale jeho další tváře známe méně. Byl také vynálezce, filmař, ilustrátor, novinář," řekla v roce 2020 koordinátorka výstavy spořádané ke 120. výročí narození Saint-Exupéryho Véronique Hallardová. Jako letec Saint-Exupéry mnohokrát havaroval, stál na pokraji smrti, a zas a znovu nastupoval k těžkým letům.

Budoucí slavný literát se narodil 29. června 1900 v Lyonu ve šlechtické rodině Jeana a Marie de Saint-Exupéry. Otec mu záhy zemřel a tak vyrůstal v zámeckém prostředí s matkou - hraběnkou a čtyřmi sourozenci. Spolu se svým bratrem studoval na jezuitském gymnáziu. Již v dětství psal básně, měl však i technické nadání a často bavil okolí rozličnými "vynálezy". Fascinovalo ho především letectví, které v té době bylo stále ještě v plenkách.

Po první světové válce studoval dva roky architekturu, studia ale nedokončil. V roce 1921 nastoupil do armády a požádal o přidělení k letectvu. Než se stal vojenským pilotem, vyučil se leteckým mechanikem. A také měl několik úrazů. Kvůli jeho vážnému zranění jeho snoubenka požadovala, aby letectví zanechal. Proto určitý čas pracoval jako obchodní zástupce automobilky Saurer. A také debutoval jako spisovatel povídkou Letec.

V roce 1926 se k létání vrátil a začal létat na poštovní lince Toulouse-Casablanca-Dakar. Od roku 1927 se stal velitelem stanice Juba, v poušti ztraceného civilního letiště na jižním pobřeží Maroka. Zachraňoval posádky v poušti, uměl jednat se Španěly a pochopit Tuaregy. Po večerech psal první knihu Kurýr na jih (1928), působivé svědectví o letecké lince a jejích lidech.

Jeho druhá kniha vznikala také v přestávkách mezi létáním, ale v Argentině. Vzdušné proudy v Patagonii vymršťovaly letadla do výšky, přesahující možnosti tehdejších letadel. Takový okamžik popsal v Letci a živlech (1929). Sám zahajoval riskantní noční lety, kdy pilot letěl téměř poslepu a přistávací plochu poznal podle ohňů. Své zkušenosti pak zužitkoval v knize Noční let, která vyšla v roce 1931 a stala se bestsellerem. V témže roce se oženil s Jihoafričankou Consuelou Suncinovou a také byl jmenován Rytířem Čestné legie.

Manželství se brzy ukázalo jako omyl. Žili bohémským životem, valně nepsal a pokud jde o létání, začala jeho černá série několika nehod. Přivydělával si jako reportér, popsal například své zkušenosti z cesty do Moskvy a poté psal ze Španělska zasaženého občanskou válkou. Při neúspěšném pokusu o dálkový let z New Yorku do Ohňové země utrpěl četné zlomeniny. Během léčení napsal knihu Země lidí (1939), která bývá označována za završení té části jeho díla, která čerpala ze zkušeností civilního letce.

Na začátku druhé světové války mu nabídli místo v úřadu pro informace, ale Saint-Exupéry chtěl do akce. Byl vyslán na beznadějný, zbytečný let nad hořícím Arrasem, který popsal v knize Válečný pilot (1942). Válka tu ukazuje tvář zbavenou heroismu, nad lidmi vítězí nespravedlnost a absurdita. Po kapitulaci odjel do Ameriky, kde napsal Dopis rukojmímu (1943), Malého prince (1943) a posmrtně vydanou Citadelu (1948). V Dopise rukojmímu vyjadřuje svou víru v duchovní hodnoty lidstva, odsuzuje předsudky a proti rasismu staví úctu k člověku, Citadela je soubor úvah o životě a smrti.

Po opakované žádosti Saint-Exupéry, který již překročil věkovou hranici pro vojenského pilota, v létě 1944 získal povolení létat na novém typu letadla Lockheed F-5. Odjel do severní Afriky a začal létat. Po dvou průzkumných letech havaroval a francouzské letectvo ho již k dalším letům odmítlo pustit. Povolení však získal od amerického generála a absolvoval několik průzkumných letů.

Po startu z Korsiky 31. července 1944 se již nevrátil. Trosky jeho stroje Lockheed byly náhodně objeveny až v roce 2000 v moři nedaleko Marseille. O čtyři roky později byla potvrzena pravost letadla, důvod proč se Exupéry zřítil, jsou dodnes předmětem spekulací. Havárii mohla způsobit technická závada letounu, nedostatek pohonných hmot či jeho zdravotní indispozice, podle některých spekulací mohlo jít i o sebevraždu.

"Ti, kdo jej znají blíže, mohou v něm vidět, co chtějí: básníka, moralistu, učence, kouzelníka. Ale my, jeho bratři, víme, že byl svou nejniternější bytostí mužem vzduchu. Ne však pro lacinou slávu, nýbrž z povolání, z vášně," napsal o něm jeden z jeho nadřízených z doby války.