Hospodářská velmoc Čína dělá Spojeným státům stále hlubší vrásky i jako mocnost vojenská. Oficiálně investuje letos Peking do vojenské oblasti 60 miliard eur, ale ve skutečnosti je to podle expertů zhruba 100 miliard. Své zbrojní arzenály ale mocně posilují i další země jihovýchodní Asie.
K hlavním hnacím silám tohoto vývoje patří územní nároky Číny a její konflikty se sousedy.
V řadě směrů znepokojivá jsou už samotná oficiální čísla. Dovozy zbraní Indonésie se za uplynulých pět let zvýšily o 84 procent. Singapurské importy zbrojního materiálu podle stockholmského institutu SIPRI (International Peace Research Institute) vyletěly vzhůru o 164 procent.
Seznam nejpilnějších zemí v oblasti zbrojení ale na jihovýchodně Asie vede s přehledem Malajsie s nárůstem 722 procent. Reálně se vojenské výdaje v této oblasti světa zvýšily za uplynulých pět let o zhruba 50 procent.
SIPRI upozorňuje na dramatický nárůst investic do nákupů bojových letadel, ponorek a raket dlouhého doletu a varuje před destabilizací celého regionu.
Také další experti v méně dramatických odhadech soudí, že zde nejde jen o pouhou výměnu "hardwaru". Především pokud jde o námořní ozbrojené síly.
Singapur, který má největší přístav pro nákladní lodě na světě, a jeho zájem o bezpečnost a stabilitu na moři je tedy evidentní, nakoupil spolu se sousední Malajsií nedávno nejmodernější ponorky.
Od Hanoje po Jakartu sílí názor, že vláda v Pekingu je stále připravenější prosazovat své nároky v Jihočínském moři nejen bojovnou rétorikou, ale také vojenskou silou.
Čína modernizuje své válečné námořnictvo ve svižném tempu a letos je nasazovala i na obranu jednostranně stanovených rybolovných zón, upozorňuje Ian Storey z Institute of Southeast Asian Studies v Singapuru.
Vietnam si stejně jako Čína nárokuje Paracelovy a Spratleyho ostrovy. Druhé jmenované považují za své teritorium také Filipíny, Malajsie, Indonésie, Brunej a Tchajwan. V mořských hlubinách u těchto ostrovů předpokládají geologové zásoby nerostů.
Třebaže napětí roste, země v jihovýchodní Asii si svého mocného čínského souseda nedovolí otevřeně a přímo kritizovat. Také proto, že říše středu dodává do těchto regionů štědrou rozvojovou pomoc. Například Singapur a Vietnam ale počítají s tím, že za jejich otevřenou chválu Spojených států jim v Pekingu přibývají minusové body, ba vzbuzují hněv.
To je i příklad čerstvého prohlášení singapurského premiéra Lee Hsiena Loonga, že USA hrají v Asii roli garanta míru, kterou Čína nemůže převzít.
Vietnam letos rozšířil svou vojenskou spolupráci s Washingtonem a Hanoj chválí větší angažovanost Spojených států v Jihočínském moři.
Na straně druhé, zbrojení v tomto regionu nelze odvozovat jen z "čínského faktoru". Regionální zbrojení je reakcí také na dlouhou řadu dalších teritoriálních sporů a konfliktů. Malajská válečná plavidla například v srpnu ostřelovala indonéskou loď s odůvodněním, že narušila suverenitu země.
Už před lety si Kambodža a Thajsko vjely do vlasů kvůli klášteru Preah Vihear a hádky o něj trvají. Jihoasijské režimy také zhusta využívají své armády k bojům s rebely na domácí půdě.
Také v oblasti zbrojení je užitečné srovnávat. Zdánlivě mohutné zbrojení zmiňovaných států jihovýchodní Asie se tak může zdát ještě poměrně skrovným v porovnání s Jižní Koreou. Její armáda stála roku 2008 zhruba 24 miliard dolarů. To je o šest miliard více než vojska deseti zemí ASEAN dohromady - Thajska, Indonésie, Filipín, Malajsie, Singapuru, Bruneje, Vietnamu, Barmy (Myanmy), Laosu a Kambodže.
Existují i značné rozdíly v kvalitě. Zatímco barmští generálové se musejí spoléhat na letadla, jež byla koncipována ještě v Sovětském svazu, plus nějaké vrtulníky z Indie, kupuje takový Singapur jen to nejmodernější na trhu.