Nevyvážená středeční výměna vězňů a mrtvých mezi libanonských Hizballáhem a Izraelem povzbudí všechny, kdo hodlají své požadavky prosazovat únosy. Už ve středu to potvrdil palestinský Hamas, když jeho představitelé při oslavách návratu teroristy Sámira Kantara odsouzeného v Izraeli prohlásili, že únosy jsou jediná řeč, jíž Izrael rozumí, píš agentura AP.
Kantar podle izraelského deníku Haarec řekl před vítajícím davem v Bejrútu, že se právě vrátil z Palestiny a že se tam hodlá se svými udatnými kolegy zase vrátit.
Potvrdil tím, že bude pokračovat v tom, co musel jako šestnáctiletý v roce 1979 kvůli odsouzení v Izraeli přerušit, totiž v boji proti židovskému státu v řadách radikální Palestinské fronty osvobození.
Při Kantarově vítání nemohl chybět vůdce Hizballáhu šajch Hasan Nasralláh, který je podle nejčerstvějšího průzkumu vůbec n
ejobdivovanější vůdčí osobnost v arabských zemích.
Na bejrútském shromáždění prohlásil, že se Hizballáhu podařilo splnit dva nejdůležitější úkoly, jež si stanovil po válce s Izraelem v roce 2006: osvobodit libanonské vězně z Izraele a vytvořit v politicky ochromeném Libanonu vládu národní jednoty.
Izraelští kritici výměny, při níž Izrael vydal za těla dvou vojáků pět živých vězňů a dvě stovky padlých Arabů, poukazují zejména na bezpečnostní důsledky. Generálové si myslí, že Hizballáh bude hledat záminku pro další střet s Izraelem, protože si chce vyřídit účty za likvidaci jednoho ze svých velitelů Imáda Mugníji.
Zahynul v únoru při pumovém útoku v Damašku a Hizballáh z jeho smrti viní izraelskou tajnou službu Mossad.
Záminku by mohl Hizballáh získat pohraničním incidentem u vesničky Šibáa, na niž si činí nároky Libanon, ale Izrael ji považuje za syrské území. V kuvajtském tisku se minulý týden objevila zpráva, že Hizballáh umístil protiletadlové rakety v horách ve středním Libanonu a že bude pravděpodobně střílet na izraelská letadla.
Výměna v Izraeli otevřela otázku, zda je nezbytné snažit se za každou cenu získat těla padlých na nepřátelském území. Izrael kvůli této zásadě sáhl k nepřiměřeným výměnám i v minulosti. Roku 1983 vyměnil za šest zajatých vojáků 4600 zadržených Palestinců a Libanonců a několikrát dal za ostatky vojáků živé vězně.
Izrael se této zásady drží od raných dob své existence, kdy se tak projevovala oddanost i úcta k vojákům. V současnosti ale může mít nesouměrná výměna vážnější důsledky než v minulosti. "Únosy vojáků se naším dnešním činem stávají nejvýnosnější aktivitou dne. Hizballáh a Hamas nebudou šetřit výdaji k přípravě dalších únosů," řekl ve středu izraelský bezpečnostní analytik Martin Šerman.
Nikdo nepochybuje o tom, že středeční výměna ovlivní osud vojáka Gilada Šalita, jehož drží v zajetí dva roky radikálové v palestinském pásmu Gazy. Ten je živý a očekává se, že Hamas teď zvýší cenu za jeho vydání. Dosud žádal přes 400 palestinských vězňů, ale v Izraeli je jich na 10 tisíc.
Ministr bytové výstavby Zeev Boim, který spolu s dalšími dvěma kolegy v kabinetu nezvedl v úterý ruku při konečném hlasování o středeční výměně, řekl, že je načase vzdát se praktiky, která vedla k tolika nevyváženým výměnám. Izraelská armáda je ale proti, protože podle ní je zásada získat zpět každého vojáka vyslaného do boje příklad morální síly vyvěrající z judaismu, izraelských společenských hodnot a ducha armády židovského státu.
Opozice upozornila na to, že středeční výměna je nebezpečný precedens, jelikož se únosci v budoucnu nebudou snažit udržet rukojmí naživu, protože si budou jisti, že dosáhnou svého, i když zajatce zabijí. Oba izraelští vojáci, které Hizballáh unesl při pohraničním incidentu, byli zřejmě v době akce ještě naživu, i když asi zraněni.
Největší prospěch z výměny má premiér Ehud Olmert, protože tím se definitivně uzavřela kauza nevydařené války z roku 2006, která únosem obou mužů začala.
Foto: Reuters a AP
