Syrská rozbuška
Hrozí nová válka, celosvětový džihád mezi sunnity a šíity?

Na Blízkém východě a možná i na dalších místech světa hrozí válka mezi náboženstvími. Dva roky po začátku bojů v Sýrii působí tamní konflikt stále více jako katalyzátor krvavé regionální konfrontace mezi šíity a sunnity. Na straně sunnitů se do vůdčí role svaté války muslimské staví Saúdská Arábie, která je roztrpčena Západem zdráhajícím se výrazněji do syrské řežby zasáhnout.

Konflikty mezi oběma velkými konfesními tábory islámu existují už 1400 let a jsou velmi složité. Mají v sobě však tak silný náboj, že můžou na Blízkém východě měnit hranice (mnohé stejně narýsovali západní Evropané) a zažehnout válečný požár, který zasáhne celý tento region.

Některé nenávisti na Blízkém východě se zdají věčné. Jádrem věčného konfliktu mezi sunnity a šíity je teologické schizma s počátkem už v 7. století.

Zatímco šíité uctívají jako prvního imáma po smrti Mohameda roku 632 jeho zetě Alího, jenž podle nich získal právo vést muslimy, sunnité považují za prvního Prorokova následníka Abú Bakra, jeho přítele a rádce, prvního chalífu.

Mocenský boj rozhodli ve svůj prospěch roku 680 u jihoirácké Karbaly sunnité, kteří na hlavu porazili vojsko šíitů a zajali a popravili Husajna, syna Alího. Spory o následníka Proroka ovšem tehdejším masakrem neskončily a během staletí následoval bezpočet dalších bitev a konfliktů.

Šíité jako spodina

Vedle střetů se zbraní v ruce vznikaly nové rituály, nové legendy, docházelo k dalšímu teologickému odcizování.

Sunnité si postupně mezi muslimy vybudovali převahu - početní i mocenskou. Šiíté se stali v očích sunnitů opovrhovaným cizím tělesem v arabském světě, je jim spíláno do nepřátel islámu. Na Blízkém a Středním východě dnes sunnité tvoří zhruba 60 procent.

Mezi vyznavači islámu na celém světě řady šiítů ještě více řídnou, je jich nejvýše 20 procent. Šíité mají většinu jen v několika státech, hlavně v Íránu a Iráku. Oba náboženské směry se ještě dále člení na množství sekt.

K jedné z nich, šíitským alavitům, patří i syrský prezident Bašár Asad a značná část jeho mocenské kliky. Jeho protivníky na bitevním poli jsou vesměs sunnité, domácí i zahraniční džihádisté.    

Zabte šíitu Asada!

V syrské válce už déle nejde o prezidenta Asada, jemuž většina západních médií začala přes noc říkat "diktátor", o ujařmené Syřany toužící zbavit se svých okovů, o svobodu či demokracii. Ostatně, o takové vznešené ideály jde ve válkách příliš často až ve druhé řadě.

Dnes už vlastně nejde ani o Sýrii. Z tamního konfliktu se zjevně stává náboženská regionální válka. Hlavním cílem širší protiasadovské fronty je likvidace syrské hlavy státu, porážka šíitů.

Pokud otevřeně propuknou konflikty, které dosud bublají pod povrchem, mohly by být ve svých základech otřeseny vedle Sýrie i další země. Od Íránu přes sunnitské monarchie v Zálivu až po Irák a Libanon.

V Iráku dosahuje nyní spirála násilí mezi sunnity a šíity nejvyššího bodu od občanské války v letech 2006 až 2007. Jen letos v květnu tam při jimi spáchaných atentátech zahynulo 1045 lidí a 2400 utrpělo zranění, uvádí OSN.

V Bahrajnu utiskuje za podpory Rijádu sunnitský panovnický dům šíitskou většinu. Kuvajt vyhošťuje libanonské šíity jako trest za to, že jejich bratři bojují pod vlajkou Hizballáhu v Sýrii. Sunnitští salafisté v Libanonu, kteří dlouho štvali v ulicích Tripoli a Sidonu proti šíitům, posílají své mladíky do džihádistických jednotek v Sýrii, kde bojují také proti svým krajanům.

A Egypt, sunnitská těžká váha? Jeho dnes už svržený prezident Muhammad Mursí, jenž vděčil za svůj post šéfovi Bílého domu a který přerušil diplomatické styky s Damaškem, označoval šíity za "nečisté".

A jak se proslýchá, bubnoval ke svaté válce proti nim. De facto tak vyzýval k jejich likvidaci v Iráku, Íránu, Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu, Libanonu, Ázerbájdžánu, Jemenu, Ghaně, Nigérii a v dalších zemích.

Jusúf Karadáví, teolog a duchovní patron islamistů z Muslimského bratrstva, obvinil v katarském Dauhá vládu v Teheránu, že plánuje další masakry sunnitů.

Hizaballáh a Írán označil za "nepřátele islámu", kteří "jsou ve víře horší než křesťané a židé".

Stačí letmý pohled na mapu, aby si člověk uvědomil, kam až by se mohla rozšířit islámská "občanská válka". Mohla by trvat desítky let a mohla by uvrhnout do chaosu nejen islámský svět.  

Saúdové troubí k mohutnému tažení

Saúdové už zjevně nejsou ochotni kvůli západním pochybovačům riskovat porážku syrských povstalců. Chtějí za každou cenu zabránit Asadovu vítězství. To by byl v očích Rijádu triumf Íránu, který by na dlouhé roky upevnil svou dominanci od Meziříčí až ke Středozemnímu moři.

Saúdskoarabský ministr zahraničí Saúd al-Fajsal koncem června po setkání s šéfem americké diplomacie Johnem Kerrym sice nepřímo, ale nezvykle ostře kritizoval Spojené státy. Barack Obama zklamal naděje, jež do něj sunnitské monarchie v Perském zálivu vkládaly.

Důvody jsou jasné. USA a Evropa se zdráhají pomoci syrským rebelům k vítězství vojenskou intervencí.

Západu se na rozdíl od Libye zdá takový zásah příliš riskantní a nákladný. Vše  komplikují různé zájmy, jež Saúdská Arábie, Katar, Turecko, Izrael a některé západní země, jež lze v širším smyslu označit za protiasadovskou koalici, v Sýrii a regionu mají.

Rijád si nárokuje při podpoře a řízení syrského povstání ústřední roli - zjevně s tichým souhlasem Američanů. Už letos v dubnu dosadili Saúdové do Národní koalice, střechové organizace syrské opozice, své lidi. Insideři se poté nechali slyšet, že "Sýrie je nyní saúdskoarabský problém".

Tím, kdo v pozadí především tahá za syrské nitky, je podle arabského tisku Bandar bin Sultán, funkcí šéf saúdské tajné služby, dříve velvyslanec své islámské absolutní monarchie ve Washingtonu. Saúdové začali jim podporovaným rebelům urychleně dodávat nové zbraně. 

Sunnitští klerikové a učenci začínají vyzývat k džihádu v Sýrii. Cílem rozdmýchávání náboženské nenávisti vůči šíitům je více mobilizovat a semknout sunnitské šiky. To do Asadovy říše přiláká další fanatické bojovníky z celého světa a posílí extremisty v řadách rebelů.

Soutěžení Saúdské Arábie a Kataru o vliv v Sýrii (Dauhá jde především o byznys s plynem) ale současně spíše prohloubí, než odstraní existující rozpory v protiasadovské opozici.   

Rozkol v opozici přímo na bojišti se v uplynulých dnech opět prohloubil poté, co samozvaní boží bojovníci z Iráku zabili na severu Sýrie jednoho z předních velitelů Svobodné syrské armády (FSA). V reakci na to proukly boje mezi domácími rebely a zahraničními džihádisty, kteří v jimi ovládaných oblastech zřizují náboženské soudy a jakési správní struktury.

Prohra Západu, tak jako tak?

Podporou syrských rebelů různou technikou, špionážními informacemi, výcvikem a dodávkami zbraní se USA a spol. jasně stavějí na stranu džihádisticko-sunnitské fronty. Pro Spojené státy a západní "přátele Sýrie", podle nichž měly být Asadovy dny sečteny už kdysi předloni, se nicméně situace nevyvíjí právě nejlépe. 

Když vyhraje Asad, bude to znamenat posílení velmocenských snů Ruska, vlivu Íránu a váhy Hizballáhu.

Jestliže zvítězí islamisté, hrozí, že se ze Sýrie stane nová základna mezinárodního džihádu proti Západu.

Američané, Britové a Francouzi chtějí zabránit oběma scénářům mimo jiné tím, že se budou snažit směrovat své dodávky zbraní rebelům tak, aby z nich měly prospěch jen sekulární a umírněně islamistické skupiny.

Jak by se ale tato kritéria měla v terénu prosazovat a dodržovat, je dost ve hvězdách. Nehledě na to, že termíny jako "umírnění islamisté" jsou matoucí a scestné.