Internet je prakticky zakázaný, neexistuje svobodný tisk a poslouchat zahraniční rozhlasové stanice je ilegální. Pokud nějaká země může v digitální éře vybudovat stalinistický kult osobnosti, pak je to Severní Korea.
Po smrti "drahého vůdce" Kim Čong-ila, který zemřel 17. prosince, se pustila do akce propagandistická mašinerie represivního komunistického režimu a začala leštit obraz nejmladšího Kimova syna a následníka Kim Čong-una. Severokorejská oficiální tisková agentura oznámila, že v neděli poslal Kim Čong-un horké slazené nápoje truchlícím, kteří navzdory chladnému počasí přišli vzdát poslední poctu jeho zesnulému otci.
"Kim Čong-un je nesmírně ohleduplný muž s laskavým srdcem," napsala KCNA. "Láskyplná péče opakovaně projevená lidem v době, kdy celý národ je zachvácený smutkem, bude pro příští generace důkazem jeho lásky k lidu." Předchozí den si Kim Čong-un vysloužil obdiv za to, že nechal urychleně přepravit obyvatelům Pchjongjangu čerstvé ryby, aby tak vyplnil poslední přání svého otce.
Pečlivá propaganda
Stále ovšem před sebou má dlouhou cestu, aby se vyrovnal mnoha legendárním skutkům a mimořádným výkonům svého otce, mezi nimiž nechybí ani 11 jamek na první úder během jediného golfového zápasu. Bizarní mýty a historky o "drahém vůdci" z Kim čong-ila udělaly na Západě zábavnou figurku a posloužily jako terč vtipů. Ale v Severní Koreji ho řada legend pomohla udržet 17 let u moci - stejně jako vězeňské tábory a mohutná armáda.
Kimův portrét visí uvnitř každého severokorejského domu, zatímco v ulicích propagandistické plakáty opěvují jeho zesnulého otce i prezidenta-zakladatele Kim Ir-sena. Od nejranějšího věku zpívají děti ve školkách a školách písně na jejich počest. Učí se, že nad svatou horou Pektusan se objevila dvojitá duha ve chvíli, kdy se tam Kim Čong-il narodil, ačkoli odborníci věří, že ve skutečnosti přišel na svět v Rusku.
A zatímco se smrt Kim Čong-ila v zahraničí na Twitteru posměšně označuje za "obrovskou ztrátu pro golf", jen hrstka Severokorejců si podobné poznámky může přečíst. Sociální média pomohla letos rozdmýchat povstání arabského jara napříč Blízkým východem a severní Afrikou, ale v poslední zbylé komunistické vládní dynastii je pro většinu obyvatel surfování po internetu nemožné. Existuje tu národní intranetový systém kwang-mjong, ale je přísně kontrolovaný a neumožňuje přístup do okolního světa.
"Severní Korea je stále vedená, jako by byla 50. nebo 60. léta," tvrdí profesor Andrej Lankov, odborník na Severní Koreu jihokorejské univerzity Kukmin. "Je tam překvapivě mnoho počítačů, ale nejsou připojeny k internetu, který je zakázaný. Kromě toho všechna oficiálně koupená rádia mají pevně nastavené naladění, takže člověk může poslouchat jen oficiální vysílání," dodal. To znamená, že pro KLDR nebude nic těžkého vytvořit stejný kult osobnosti pro mladého Kima, jaký vytvořila v případě jeho otce, soudí Lankov.
Policejní stát
Kim starší ovšem jevil náznaky, že je s internetem přece jen trochu obeznámen. Když v roce 2000 navštívila Pchjongjang tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, požádal ji Kim Čong-il údajně o e-mailovou adresu. Přesto země zůstává jednou z nejuzavřenějších na světě. Většina z jejích obyvatel má zakázáno cestovat do zahraničí a návštěvníci v zemi jsou obvykle pečlivě sledováni a nemají dovoleno jet mimo hlavní město.
Zrušen byl nicméně zákaz mobilních telefonů a v KLDR bylo ke konci letošního září více než 800 tisíc registrovaných vlastníků. Aktivisté v Soulu ale uvádějí, že pro držitele mobilů je nesnadné telefonovat z nich do zahraničí nebo přijímat hovory z ciziny, protože tato služba je omezená a přísně kontrolovaná.
Ale informace ze země prosakují - byť pomalu. Pomáhají propašované mobilní telefony, které se mohou napojit na čínské telefonní sítě nedaleko hranic. Do KLDR se dostávají také tajně provezené jihokorejské DVD a videonahrávky. "Díky nim si Severokorejci začínají uvědomovat, že oficiální historka o chudé, zoufalé Jižní Koreji je lež," řekl Lankov. "Konečně jim začíná docházet, že zaostávají. Ale jen hrstka z nich si uvědomuje, jak moc."
