Nebylo by nejlepší nechat Irák, ať se utopí ve vlastní špíně? Armáda duchů může jen těžko zastavit islámské radikály odhodlané zabrat co největší část iráckého území. Izraelský deník Haarec popsal situaci v irácké armádě, kde mnoho vojáků figuruje na seznamech jen kvůli tomu, aby za ně byla inkasována mzda. A jak vysoký je plat iráckého vojáka? Na tuto jednoduchou otázku není jednoznačná odpověď. Průměrný měsíční plat dosahuje 1000 až 1200 dolarů (asi 20 tisíc až 24 tisíc), což je oproti celostátnímu průměru 150 dolarů luxus.
Pro mnoho vojáků to tím ale nekončí. Mohou si přilepšit vybíráním úplatků na kontrolních stanovištích nebo prodejem televizorů či ledniček ukořistěných při "prohlídkách". Ti, kteří slouží v problematických oblastech, například v provincii Anbár, v níž se bojuje od začátku roku, se nemusí snižovat k žádné nekalé činnosti.
Tamní sunnitské kmeny na irácké vojáky pohlížejí jako na nepřátele a vláda to dobře ví. Vojáci tam dostávají měsíčně až 6000 dolarů.
Způsobů, jak si přijít v armádě na peníze "bokem", je mnoho. Důstojníci například požadují peníze za návrhy na povýšení od níže postavených vojáků. Jsou i případy, kdy odnesli peníze přímo z armádní pokladny a krádež zamaskovali snížením platů svých podřízených. Někdy jsou vojáci nuceni přispět na "sbírku" určenou například na nákladný dar pro důstojníky. Může to být i luxusní automobil nebo nábytek.
Jinou cestou je mít seznam podřízených, kteří se v jednotce ve skutečnosti nikdy neobjevili. Tito "duchové" přitom nejsou vymyšlené osoby, mají osobní doklady i adresy. Když se do armády přihlásí, jsou často propuštěni domů, pokud souhlasí s tím, že budou nejméně polovinu svého platu odvádět velitelům.
Proto byl svět minulý týden zaskočen, když se zdálo, že armáda 350 tisíc až 400 tisíc vojáků nezadržela několik tisíc bojovníků Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL) valících se z Mosulu na jih. Jde o armádu, v níž pouze část vojáků prošla výcvikem. Zbylí ve službě nikdy nebyli.
Mnoho vojínů i důstojníků se navíc nepovažuje za podřízené jenom výše postaveným členům armády, ale také vůdců svých kmenů nebo politiků. Není například dodnes jasné, kdo dal policistům v Mosulu rozkaz opustit pozice, zanechat na místě výzbroj a prchnout před ISIL.
Premiér Núrí Málikí sice mohl tento týden propustit devět důstojníků z divize v provincii Ninive, ale nikdo neví, zda to byl opravdu trest za neplnění povinností anebo čištění armády od Málikího odpůrců.
Pak se zdá pochopitelnější reakce amerického prezidenta Baracka Obamy na Málikího žádost, aby Spojené státy poslaly Iráku na pomoc vojáky nebo alespoň proti ISIL zahájily nálety. Podmínky jsou sice dobré a zdá se, že i sousední Írán je ochoten při operaci proti radikálům s USA spolupracovat, jenomže USA postrádají pro válku iráckého partnera.
Nasazení bezpilotních letadel, jak to učinily v Afghánistánu nebo Jemenu, má smysl jedině při precizní práci rozvědky anebo při cílených operacích proti konkrétní osobě.
V Iráku by to ale znamenalo zabíjet nevinné civilisty, protože ISIL tam operuje ve městech a také v blízkosti ropných objektů.
Spojené státy přiznávají, že z Iráku nemají tajné informace dostatečně přesné na to, aby byly schopné správně stanovit místo a čas útoku. Jako kdysi v Libyi, potřebovaly by podporu v podobě rozsáhlé pozemní operace irácké armády.
A jak se ukázalo začátkem roku, když členové ISIL snadno dobyli Fallúdžu, irácká armáda, do níž USA investovaly 25 miliard dolarů, není akceschopná. Část vojáků navíc proti rebelům zasáhnout vůbec nechce.
