Je-li na Blízkém východě jedna věc, kterou lze najít stejně tak v Jeruzalému, jako v Gaze, Bejrútu nebo Káhiře, je to hummus - směs rozmixované cizrny, olivového oleje, sezamové kaše, citronové šťávy a česneku. Aby to znělo dojemně, řekněme, že je to jídlo, které sjednocuje.
Na Blízkém východě ale vášně vzplanou snadno, takže platí, že tam, kde je hummus, může vzplát nesmiřitelný boj, píše server BBC.
Jde totiž o to, čí receptura je ta nejlepší, o to, kdo pochoutku vlastně vymyslel, a v neposlední řadě taky o to, kdo je schopen uvařit jí rekordní množství.
Loni to byli Izraelci, kdo při kulatých oslavách vzniku svého státu uvařil káď hummusu. Libanonce to nenechalo v klidu, takže letos navařili dvě tuny chutné krmě a vytvořili tím světový rekord. Kdyby zůstali jenom u toho, ale navíc rozhlásili, že to byli Libanonci, kdo hummus vymyslel.
Teď odvetu chystá arabské městečko u Jeruzaléma Abú Ghúš. Do šesti týdnů tam hodlají vyrobit kotel, do něhož se vejde a v němž budou uvařeny čtyři tuny hummusu. Hlavou projektu je majitel restaurace Abú Ghúš Džavád Ibráhím. V teplém listopadovém ránu, sedě na terase svého podniku, přemítal o problému se směsí humoru a bojovnosti.
Viděl tu zprávu, podle níž libanonští kuchaři uvařili dvě tuny hummusu a navíc se Libanon prohlásil za "kolébku" této pochoutky. Jenomže hummus, "to není jako připsat koňak nebo šampaňské Francii". "Tady jde o tradici. Pamatuji, jak ho vaříval můj pradědeček. Nemůže si ho přivlastnit jedna strana," říká Ibráhím.
Čtyři tuny hummusu podle něj rozhodně nebude směšné množství, nýbrž "oslava". K debatě o tajemství nejlepšího hummusu na světě se zlákat nenechá. "Vypadá to jednoduše, ale není tomu tak. Musíte ho připravit s láskou," vysvětluje neurčitě svůj recept.
Jeho nadšení vypadá jako dostatečná záruka úspěchu, ale je tu problém, a to v podobě místní nevraživosti. Jeden izraelský televizní kanál se dověděl o přípravách rekordu ve vesnici Abú Ghúš a rozhodl se zatelefonovat do místní restaurace. Jelikož ale lidé v televizi neznají poměry dost podrobně, nezavolali do podniku Abú Ghúš, nýbrž do jiného restaurantu ve městě. Totiž do podniku Abú Šukrí.
Když se televizní zaměstnanec otázal majitele, zda chce pokořit světový rekord v hummusu, odpověděl mu Abdarrahmán Bahá jediným slovem: "Jistě."
Restaurace Abú Šukrí je kousek od Ibráhímova podniku. Je o trochu menší a skromnější, ale ambice má stejné. "Byl to náš nápad dlouho předtím, než se dělal rekord v Libanonu. Chtěli jsme uvařit tunu a půl, jenomže tehdy zemřel otec majitele. Odložili jsme to a mezitím přišli Libanonci se dvěma tunami," vysvětluje Bahá.
A nekompromisně dodává, že bez ohledu na to, co se kde povídá, nejlepší hummus ve městě se vaří v podniku Abú Šukrí. "A možná je nejlepší i v celé zemi, a třeba na celém světě."
K dotazu na recept nevolí tak lyrická slova jako Ibráhím: "Nevyrábíme přece atomovou bombu. Musíte prostě použít správné ingredience ve správném množství."
Bahá je ale smířlivý a s konkurentem Ibráhímem nehodlá válčit. Naopak, je ochoten ke spolupráci a dosáhnout rekordu. Ibráhím asi nebude proti, protože řekl:" Je to dobré pro celou vesnici, celou zem i národ. Lidi hummus milují a taky rádi žijí ve vzájemné shodě."
Nezbývá, než ochutnat hummus z obou podniků. Kdo tak učiní, zjistí, že ten z Abú Ghúše je sladký a jemný, zatímco ten v restauraci Abú Šukrí má zemitější chuť, ale nedá se mu odolat.
Foto: Profimedia
