Ve stínu Sýrie
Násilí v Iráku eskaluje. Stojí země na prahu občanské války?

Kritická situace je v Iráku už řadu měsíců. V minulých týdnech se ale konflikt mezi sunnity a šíity dramaticky vyhrotil. V Bagdádu roste strach z občanské války. Zatímco se zraky celého světa upínají na občanskou válku v Sýrii, hrozí v sousedním Iráku téměř nepozorovaně eskalace dalšího ozbrojeného konfliktu.

Liga arabských států varuje před "předvídatelnou katastrofou pro Irák a celý region", jestliže se konfliktní strany brzy nedohodnou. Zatím to ale vypadá, že ani sunnitské kmeny, ani šíitský premiér Núrí Málikí nejsou ochotni k ústupkům. Z dané situace těží teroristé a militantní skupiny: jen za poslední květnový týden zabili 290 lidí.

Málikí je už několik měsíců rozhádaný s téměř všemi stranami své vládní koalice - od sekulárního sunnitského uskupení al-Irakíja až po hnutí šíitského duchovního Muktady Sadra. Ti všichni ho obviňují, že si osvojil diktátorské manýry. Za zavřenými dveřmi se kromě toho vedou spory o peníze a posty.

Kurdským stranám jde zase o to, jak velký má být podíl tří autonomních kurdských provincií na obchodu s ropou. Navíc by kurdská autonomní vláda chtěla rozšířit svůj vliv i na Kurdy obývané oblasti v provinciích Kirkúk a Ninive.

Sunnitští Arabové, kteří byli za vlády Saddáma Husajna svrženého americkou invazí v roce 2003 upřednostňováni, se cítí být diskriminováni úřady, v nichž dnes mají hlavní slovo především příslušníci šíitské většiny. Radikální sunnité haní členy Málikího vlády jako "výkonné pověřence" šíitského režimu v Íránu. To je jistě přehnané - Teherán ovšem dokázal svůj vliv v Bagdádu už výrazně rozšířit a příležitostně ho i využít k tomu, aby proti sobě navzájem poštval tamní strany.

Demonstrace sunnitů proti Málikímu začaly už koncem roku 2012. Konflikt ale dostoupil vrcholu až koncem dubna, když vojáci v sunnitské enklávě Havídža postříleli 50 účastníků protestní akce.

Každá strana konfliktu předkládá svou vlastní verzi události. Odpůrci vlády tvrdí, že bezpečnostní síly začaly svévolně střílet do davu, když se demonstranti nenechali rozehnat slzným plynem. Vládní vojáci naopak obviňují demonstranty, že údajně chránili před policisty hledané extremisty a začali střílet jako první. Po střetech, o nichž se v sunnitských městech mluví jako o "masakru z Havídži", následovaly akce pomsty proti bezpečnostním složkám.

Na vlně nespokojenosti se snaží svézt i buňky al-Kajdy a pozůstatky Saddámova režimu přežívající v ilegalitě. Ne všichni sunnité jsou ovšem připraveni udělat poslední krok od pokojných protestů k ozbrojenému boji. Úřady prý ale už začaly s oživováním sunnitské domobrany, která byla kdysi založena s pomocí americké armády a pomáhala chránit jednotlivé lokality před extremisty.

Jedním z mála výdobytků postsaddámovské éry byla svoboda tisku. Nyní ale obránci lidských práv s velkými obavami sledují, jak na ni Málikí v současné krizi útočí. Před týdnem bylo zakázáno působit v Iráku arabské zpravodajské televizi al-Džazíra a devíti dalším televizním stanicím. Vláda tento krok odůvodnila tvrzením, že svým zpravodajstvím údajně vyhrocují rozkol mezi různými náboženskými skupinami v Iráku.

Stejná výtka ovšem před pár dny zazněla i na adresu Málikího vlády od organizace International Crisis Group (ICG), jež ve svém prohlášení kritizovala skutečnost, že bagdádská vláda prezentuje sunnitské demonstranty jako stoupence Saddámova režimu, kteří dostávají podporu od států v Perském zálivu a od Turecka. V důsledku toho se podle ICG situace ještě více přiostřila a "výsledkem je, že se šíitská komunita radikalizovala".