Chrám Božího hrobu v Jeruzalému stojí na místě, kde byl podle křesťanské víry ukřižován a uložen do hrobu Ježíš Kristus. Místo každoročně navštíví stovky tisíc turistů, o jeho správu se dělí šest křesťanských církví, z nichž každá slouží vlastní bohoslužby v určité části chrámu. Panují mezi nimi ale neshody, což brání údržbě stavby, a teď kvůli tomu dokonce hrozí pád střechy nad kaplí Svaté Heleny, jež patří arménské církvi.
Na střeše je přitom klášter. Byl postaven před více než tisíciletím a od roku 1808 obývají jeho malé a strohé pokojíky mniši z etiopské církve. V nedávno vydané izraelské technické zprávě se konstatuje, že klášter Dajr as-Sultán a část střechy pod ním jsou ve špatném technickém stavu, mohou se zřítit a ohrozit lidské životy, píše zpravodajský server BBC.
Nutnou opravu však blokuje dávný spor mezi etiopskou a koptskou církví, které se přou o to, které z nich klášter náleží. I když v objektu žijí vyznavači etiopské církve 200 let, na kontrolu nad ním si dělají nárok vyznavači koptského řádu.
Otec Antonias al-Oršalamy z koptské církve spor vysvětluje takto: "Etiopané tu odjakživa pobývali jako naši hosté, ale pak se chtěli zmocnit i kontroly nad klášterem." Hovoří o jedné noci v roce 1970. Všichni koptští mniši se tenkrát modlili v hlavním chrámu a Etiopané s pomocí izraelské policie vyměnili zámky u vchodů do kláštera a dostali klíče. Izraelský soud sice dodatečně rozhodl, že se kontrola musí navrátit koptům, ale nikdo toto rozhodnutí nevymáhal. Hádky pokračují a klíče stále drží neústupní Etiopané. O tom, že by koptové měli mluvit do oprav kláštera, odmítají hovořit.
A podobně zaryté spory panují mezi dalšími obyvateli chrámu - vyznavači římskokatolické, arménské, ortodoxní a syrské církve. Profesor na jeruzalémské biblické škole otec Jerome Murphy O´Connor považuje to celé za "nemravné a naprosto nekřesťanské". Tento irský kněz je svědkem sporů 40 let a říká, že už nevěří v "blízkovýchodní mír ani v mír v chrámu Božího hrobu".
Tato vůbec nejuctívanější křesťanská památka vznikla v roce 1042 na místě původního kostela ze 4. století. Její věk i davy návštěvníků si vybírají svou daň. Zatímco hlavní část stavby je solidní, střecha potřebuje opravu na více místech. Izraelská vláda je ochotná ji financovat, ale žádá, aby se nejdřív koptové a Etiopané dohodli. Mnichům se po desetiletích hádek do ničeho podobného nechce.
O tom, jak zarytá jsou stanoviska jednotlivých církví, svědčí případ žebříku opřeného po desetiletí o okno pod římsou nad hlavním vchodem do chrámu.
Podmínky správy jeho jednotlivých částí jsou dány výnosem osmanského sultána z roku 1757. Tam je definováno přesné rozdělení chrámu mezi šest církví. A z něj vyplývá, že obě okna nad vchodem patří arménské církvi, která je také odpovědná za jejich opravu. Římsa pod nimi však podle tohoto dokumentu náleží řecké ortodoxní církvi.
Ani jedna z nich není ochotna žebřík odklidit a v 19. století musel být dokonce nahrazen ten původní a už shnilý novým.
K tomu, proč tam je, se váže tato legenda: Osmané prý vybírali poplatky od kněží při vstupu i odchodu z chrámu. Mnoho mnichů se proto snažilo používat vstupy co nejmíň a postupně se v budově zabydlovali. U obou zmíněných oken sídlili příslušníci arménského ritu, římsu používali jako terasu a vstupovali na ni pomocí žebříku. Nejenže to byla jejich jediná příležitost, jak se dostat na zdravý vzduch, ale pěstovali tam údajně také zeleninu.
O původu a původním účelu žebříku se lze dočíst mnoho legend. Jisté je snad to, že tam stál už před rokem 1852 a je stále v pozici, na níž jej zachycují staré fotografie, kresby i rytiny.
Naštěstí vstup samotný nepatří ani jedné z církví. Sultán Saladín správu vchodu roku 1178 svěřil dvěma rodinám bydlícím v sousedství. Klíč dostali Džudaíové. Nusajbíové, kteří jsou správci chrámu od 7. století, mají právo vstupní bránu udržovat. Až do moderní doby tedy dvakrát denně někdo z Džudaíů přinese klíč, jímž pak odemyká a zamyká člen klanu Nusajbíů.
Foto: Profimedia, archiv
