Práce za trest
Novodobé otroctví v Asii: bití, zastrašování a věznění

Mnohé příběhy z Asie a ze Středního východu upozorňují na znepokojující situaci místních žen, které se přistěhují do cizího města nebo země za prací. Častokrát jsou zaměstnány jako pomocnice v domácnosti a ze strany svých zaměstnavatelů musejí čelit psychickému a fyzickému útlaku. V současné době probíhá v Hongkongu výstava fotografií, která si dala za cíl ukázat, kam až jsou zaměstnavatelé schopni zajít, kolik toho musejí pomocnice vytrpět.

"Poprvé mě uhodila v den výplaty. Chtěla, abych se podepsala na kus papíru. Zeptala jsem se, proč ho mám podepisovat, když jsem ještě peníze nedostala. Odpovědí mi byla rána," popisuje třicetiletá pomocnice v domácnosti, která si říká Susi, počátky skoro ročního martyria.

Zaměstnání u své paní, která mladou ženu fyzicky týrala, zastrašovala a nepouštěla z domu, přitom Susi získala přes pracovní agenturu.

"Spát jsem směla pouze mezi šestou a desátou dopoledne, nikdy ne víc než čtyři hodiny," vypráví Susi. "Na záchod jsem mohla pouze třikrát denně. A nikdy jsem nedostala den volna. Nedovolila mi odejít z domu. Nedovolila mi nic."

Susiina situace se ale po čase ještě zhoršila. Zaměstnavatelka jí začala vyhrožovat zabitím její rodiny v Indonésii. "Říkala, že když budu odmlouvat nebo když se pokusím utéct, snadno zavraždí mě i moji rodinu. Proto jsem se nechala zastrašit. Snášela jsem bití a jen jsem doufala, že mě neumlátí k smrti a že se jednou vrátím ke svému malému synovi. Byla to moje první práce v Hongkongu. Neuměla jsem ani telefonovat. Tolik jsem ji nenáviděla, ale nedokázala jsem se jí postavit, " říká Susi.

Žena se odhodlala k útěku až poté, co se dozvěděla, že se její rodina v Indonésii snaží zjistit, co se s ní stalo, protože se dlouho neozývala. Žádné oznámení však nepodala, přestože bylo právo plně na její straně. Susi se totiž bála se, aby její zaměstnavatelka nenaplnila své výhrůžky.

Příběhy utrpení

Pak ale slyšela o případu, kdy jiná pomocnice v domácnosti, Erwiana, skončila po sedmi měsících týrání u stejné zaměstnavatelky v nemocnici. "Rozhodla jsem se promluvit prakticky okamžitě, kdybych to neudělala, pokračovala by v násilí na dalších lidech. I když jsem se o svém zážitku hovořit bála, nemohla jsem dovolit, aby si někdo další procházel tím peklem, co já".

Susi a Erdwina tak vypovídaly proti své bývalé zaměstnavatelce u soudu. Ta byla nakonec uznána vinnou v osmnácti bodech obžaloby a odsouzena k šesti letům vězení.

Na Susiin příběh a mnohé nešťastné osudy, kdy pomocnice v domácnosti, které se přistěhují do cizí země za prací, jsou vystaveny psychickému a fyzickému týrání od svých zaměstnavatelů, upozorňuje výstava v Hongkongu. Na fotografiích jsou zachyceny oběti týrání, které mají šrámy na nohou a zádech od polévání vařící vodou nebo jizvy na kůži od rozehřáté vidlice. Výstavu spravuje Mezinárodní organizace práce spadající pod OSN. Organizace odhaduje, že celkově po celém světě pracuje jako pomocná síla v domácnosti až 52 milionů lidí. V mnoha státech, zejména v Asii, však nejsou pod dostatečnou právní ochranou.